Kdo by neměl! Dobrý párek se bez ní vůbec nedá vychutnat. Nejen proto je ale hořčice je v různých obměnách doma prakticky po celém světě.
Výchozími surovinami pro výrobu hořčice jsou hořčičné semínko, ocet a sůl. Ovšem není hořčice jako hořčice. Už v základu se hořčice odlišuje podle toho, jaký druh hořčičného semínka se používá.

* Jde o tři různé rostliny, příbuzné řepce olejné – ze kterých se získávají semínka bílá, hnědá a černá.
* Jednotlivé druhy se mezi sebou mohou v různém poměru míchat a navíc se používají semena namletá na různou hrubost, takže výsledných variant hořčice jsou desítky, ne-li stovky.

Plnotučná
Tahle varianta u nás v oblibě nepopiratelně vede. Jejím základem jsou chuťově ne tak výrazná semena bílé hořčice. Je jemně mletá a není nijak štiplavá. Její přirozená barva je béžová s šedavým nádechem, na typickou žlutou se dobarvuje.
Kremžská
I když ji považujeme za „svoji“, originální recept na kremžskou hořčici pochází z oblasti kolem města Krems. Obsahuje nahrubo namletá žlutá a hnědá semena, trochu cukru, nezkvašený vinný mošt a vinný ocet.
Dijonská
Vyrobená je z hnědých nebo černých hořčičných semínek, která se nezbavují oleje, což jí dodává zvlášť plné aroma. Nepřidává se do ní ocet, ale čerstvá hroznová šťáva. Francouzi používají do omáček a zálivek na saláty.

Bavorská
Tahle varianta připomíná trochu hořčici kremžskou, ale jen vzdáleně. Připravuje se z nahrubo umletých a částečně opražených hořčičných semínek. Doslazuje se cukrem, sladidly anebo jablečným pyré.
Anglická
Je pořádně ostrá, za což nevděčí žádným dalším přísadám, je pálivá jen díky směsi bílých a černých hořčičných semínek.