Před lety prozradil, že jeho dětským snem bylo dělat nosiče v Tatrách. Zatím se stihl stát dvojnásobným mistrem republiky v závodech plachetnic, vystudovat „na elektrikáře“ i „na herce“ a založit divadelní spolek. A také se přiženit do slavné herecké rodiny!

Martin Trnavský je Brňák. Jeho maminka bývala tanečnicí, později pracovala ve školství, tatínek vystudoval fakultu tělesné výchovy a sportu, učil a také rád muzicíroval. A dědeček býval u ochotníků. „Komediální sklony mám asi po mamince.

Po otci mám zase jistou přísnost a disciplínu.

Oba mi předali něco, co když se zkombinuje pro divadlo, tak je to fajn.“ Doma prý po večerech poslouchali Semafor, Lasicu a Satinského, Voskovce a Wericha, Horníčka… „Myslím, že k tomu, co teď dělám, divadlu malých forem, mě rodiče nepřímo vedli. U nás to vždycky tak nějak vonělo divadlem…“

Čtyři roky v kalupu!

Dle svých slov se na základní škole moc neučil a hodně sportoval – hrál tenis, plachtařil. A tak šel, tak trochu z nouze, na tříletý učební obor elektromechanik pro stroje a zařízení. Bez maturity.

Pak hned nastoupil do práce v brněnském podniku Energetické strojírny „Nelíbilo se mi to.

Jenže abych mohl jít na FTVS, což jsem chtěl, musel jsem mít maturitu.“ A tak se přihlásil a byl přijat na čtyřleté dálkové studium na střední průmyslové škole elektrotechnické. S maturitou! „Ráno jsem chodil trénovat, nebo jsme s otcem chodili běhat.

V šest hodin jsem si cvakl příchod ve fabrice, byl jsem tam do půl třetí. Pak jsem jel na kole na Brněnskou přehradu a tam jsem v často velmi studeném počasí trénoval jachting, moc mě to bavilo. A večer jsem šel do školy. Takhle šíleně jsem si prožil čtyři roky!“

Hercem díky sázce

Když už měl, řečeno jachtařskou terminologií, první bójku = maturitu před sebou a druhou = přijímačky na fakultu tělesné výchovy a sportu na dohled, zhlédl náhodou u přehrady představení nějakého divadelního spolku.

A protože sám byl podle svých slov odmalička bavič a ačkoli nikdy předtím nebyl na činoherním představení v divadle, jen na baletu, prohlásil:

„To umím taky!“ A pak se s přihlížejícími kolegy jachtaři vsadil, že se na Janáčkovu akademii múzických umění dostane! A podal přihlášku.

Nutno vysvětlit, že přijímačky na umělecké školy jsou dříve než na jiné, takže kdyby to nedopadlo, mohl se podle původního plánu hlásit na FTVS. Jenže ono to dopadlo! K překvapení všech včetně Martina samotného…

Dělat si divadlo po svém

O studiu na divadelní akademii často Martin Trnavský říká, že by klidně mohlo trvat jen dva roky namísto čtyř… Každopádně absolvoval a dostal nabídku z pražského Činoherního klubu. V angažmá byl však jen krátce, šťastný tam nebyl.

Vrátil se tedy domů do Brna a hrál ve zdejším Městském divadle. A na sklonku roku 1999 založil s kolegou hercem Radimem Novákem a dalšími přáteli autorský divadelní spolek Frída.

„Chtěl jsem své tehdejší přítelkyni snést modré z nebe, ale z platu divadel zřizovaných státem bych to nikdy nedokázal. Tak jsem začal podnikat.“ Dalším důvodem samozřejmě bylo i to, že si chtěl dělat divadlo po svém.

„Frída je moje srdeční záležitost. Snažil jsem se dát dohromady lidi, kteří něco umějí a potřebují k práci to, co já. Pohodu a naladění na stejnou vlnu.“

Život s Frídou…

Pomohl Bolek Polívka, který zpočátku nechal spolek hrát ve svém divadle. Přesto prý padly na přípravu první premiéry, hry Sex, drugs, rock&roll, všechny Trnavského úspory. Ale povedlo se – dnes si Frída nemůže na nedostatek diváků stěžovat.

Tím spíš, že od roku 2009 hraje v představeních Divadelního spolku Frída i Barbora Munzarová. Debutovala tu rolí Louise ve hře Thelma & Louise. „Jsme kamarádi a Bára je pro postavu Louise úplně přesná!“ pochvaloval si tehdy principál Trnavský.

Od roku 2011 se pak novou domovskou scénou Frídy stalo brněnské Divadlo Reduta. Dnes už má spolek na kontě dvacet tři premiér včetně dvou Trnavského one man show a skoro osmnáct set odehraných představení!

Začalo to v Ordinaci

V seriálu Ordinace v růžové zahradě představoval Martin Trnavský pár měsíců architekta Hakena, záletník a snílka. A ten se záhy zamiloval do lékařky Pavly Barnové, kterou hrála Barbora Munzarová.

Nejprve byli kolegové v seriálu, pak kamarádi, pak kolegové v divadelním spolku Frída… A pak se Martin Trnavský přestěhoval do Prahy, do domu, kde žila s maminkou Bárou nejen malá, dnes dvacetiletá, Anička, Barbořina dcera z prvního manželství s hercem Jiřím Dvořákem, ale i Bářini rodiče Jana Hlaváčová a Luděk Munzar.

Munzarová s Trnavským se vzali v srpnu 2018, po desetiletém soužití. Na obřadu nechyběl tatínek Luděk Munzar, který nás před čtyřmi lety opustil, ani Jana Hlaváčová, žijící už léta doma v ústraní. A co říkal pan Munzar na nového zetě?

Jednou to okomentovala Bára Munzarová: „Táta chtěl mít vždycky syna. Má ho.“

Se sportem v krvi…

„Moje životní vášeň jsou les, hory, voda, vítr – všechno, co úzce souvisí s jachtingem. Ten pocit, kdy jste sami někde uprostřed vody, zavřete oči, nadechnete se a zasníte, je prostě úžasný!

Tam nabírám energii…,“ vyznal se před lety herec. S Barborou Munzarovou jsou na stejné vlně. I ona chtěla jít kdysi studovat FTVS a i ona skončila, naštěstí pro nás diváky, na jevišti. Oba milují sport a milují cestování. Jezdí na hory, k moři.

Na jachtu, na pláž i na jen tak karavanem. Ostatně Martin v obytňáku vyrůstal, když jachtařil, a Barbora Munzarová v obytném voze díky tatínkovu někdejšímu úspěšnému závodění strávila část dětství. Vsuvka: Luděk Munzar nebyl „jen“ báječným hercem.

Také létal letadlem. A nebo soutěžil s vozem Tatraplan Sport T 602 v závodech historických automobilů. V roce 1989 se dokonce stal ve své kategorii na slavné italské trati v Monze mistrem Evropy.

Vánoce, jaké mají být

Blíží se svátky. Martin Trnavský účinkoval před pár lety v muzikálu Janka Ledeckého Vánoční zázrak a tam zpíval kupř. jeho slavnou vánoční Sliby se maj’ plnit o Vánocích.

Na netu ji lze dohledat, tak si ji třeba dejte… „Teď mě asi všechny hospodyňky ukamenují, ale nikdy jsem nepekla a nepeču,“ prozradila jednou paní Barbora. „Můj manžel, který má rád sladké, to má se mnou těžké, protože jsem spíše masový typ.

Já udělám steak, opeču prase, ale cukroví nepeču. Mám ale zaplaťpánbůh záchrannou síť kamarádek a známých.“ Tak – krásné Vánoce!