Vyhlášený bavič, ale hlavně herec. A také člověk, kterého trápí špatné mezilidské vztahy, neúcta, netolerance, závist. Právě před těmito „neduhy“ utekl s rodinou na pár let za Velkou louži. Dnes říká: „Může se stát, že to nevyjde. Nevadí. Důležité je to zkusit.“

Vyrostl v Chrasti u Chrudimi, se sestrou Vendulou, která je o tři roky starší. Tatínek námořník se plavil na zaoceánských nákladních lodích, a tak často nebyl doma.

„Vychovávaly nás maminka s babičkou – obě velice rázné ženy…“ Martin rád vzpomíná, jak jednou vyrazili všichni společně s tatínkem na cestu kolem Afriky na Filipíny a zpět. „To bylo úžasný! Padesát námořníků na lodi a dvě děti – já a ségra.

Ti chlapi nám tam udělali bazén, vymýšleli zábavu, bylo tam kino. S rodiči jsme se učili.“ Připouští, že leccos z té plavby už zapomněl, přeci jen byl malý kluk, prvňák, ale spoustu věcí si prý pamatuje. „I proto, že nás táta donutil psát si deník.

Jsou v něm i obrázky, fotky. Je úžasné ho dnes číst a vybavovat si to…“ Pár let na to tatínek kočovný život na moři opustil. „To kvůli nám dětem, aby mohl být doma.“

Od paluby na jeviště

Není divu, že malý Martin chtěl být po tátovi námořníkem. Pak ale začal se starší sestrou sportovat, chodit do hudební školy, hrát loutkové divadlo, pak skutečné divadlo… V příbuzenstvu mají hodně ochotníků, a tak Martinův zájem nikoho nepřekvapil.

Před maturitou dokonce sám napsal divadelní hru, sám ji zrežíroval a se spolužáky sehrál. To, že se pak rozhodl zkusit štěstí na DAMU, byl jen další logický krok.

Mimochodem – na zkoušky ho připravil Oldřich Kaiser, který tehdy jezdíval do Chrasti za svou budoucí ženou Naďou Konvalinkovou.

Ze dne na den Pražákem

Zkoušky udělal, a tak ho čekalo stěhování. Přechod z Chrasti do Prahy, to prý bylo jako přesednout z trabanta do lamborghiny! „První den ve škole: já přicházím v obleku z tanečních.

U vchodu do školy je o zeď opřená Bára Hrzánová, rozevláté batikované šaty, všude korálky, zapletené vlasy a v ruce cigáro. Kouká na mě, a jako by říkala:

Co je to za řepu??!“ Dalšími jeho spolužáky byli například Petr Vacek, Rostislav Čtvrtlík nebo Miroslav Hanuš. Právě s nimi si později zahrál první klasické představení – v Realistickém divadle se studenti ujali rolí zbrojnošů v dramatu Othello.

Angažmá díky divnosti

Hned po škole se dostal do Studia Ypsilon. „Předpokladem vstupu do Ypsilonky byla jistá podivnost. Tam jsou divní všichni! Já jsem byl díky svému sportovnímu mládí asi fyzicky nejzdatnější. Taky jsem při představení třeba běhal po portálech.

Kolega Broňa Poloczek mi říkal Všudebyl.“ Členem souboru slavné Ypsilonky je Martin Dejdar dodnes, přes třicet let! A sportuje také dodnes, byť kondice už prý není, co bývala.

„Tenkrát jsem měl fyzičku výbornou a mrzí mě, že jsem neměl možnost ji plně uplatnit ve filmu.“ Svou kondici alespoň z části uplatnil třeba v Šakalích létech, v Učiteli tance a pak také ve Zdivočelé zemi.

Tam nejenže jezdil na koni, ale zvládl i běžet po jedoucím vlaku a další až kaskadérské kousky.

Zdivočelých 17 let

Seriál Zdivočelá země se měl poprvé natáčet už někdy koncem šedesátých let. A už tehdy jej měl režírovat Hynek Bočan. „Antonína Maděru měl hrát největší chlapák té doby Radek Brzobohatý. Pak to ale díky soudruhům nešlo.

Tu roli jsem tedy Radkovi Brzobohatém zdědil, což byla pro mě čest.“ Málem ale bylo všechno jinak. Autor předlohy a scénáře Jiří Stránský si totiž pro hlavní roli západního letce představoval Petra Formana.

„Já jsem pro něj byl moc pan Zábava.“ Režisér ale přesto vybral Martina Dejdara. „Po nějakém čase za mnou Jiří Stránský přišel a řekl, že bylo dobře, že Hynek Bočan prosadil, že jsem tu hlavní roli dostal já.

To mě velmi potěšilo.“ Seriál Zdivočelá země je úctyhodný, a to nejen obsahem, rozsahem a záběrem – natáčelo se sedmnáct let a vzniklo 45 dílů. Hlavnímu hrdinovi je zpočátku kolem třiceti a na konci pětasedmdesát!

Byl hodný kluk. A nezměnil se.

Se svou paní Danielou je Martin Dejdar už téměř třicet let, z toho šestadvacet let jsou manželé. Když se seznámili, ona končila práva, on byl začínající herec. „Já jsem tenkrát vůbec nevnímala, že je herec.

Pro mě to byl milý, hodný kluk,“ vzpomínala jednou paní Dejdarová. Studia dokončila, ale kariéru obětovala rodině. „Měli neustálý servis. Možná jsem je trochu rozmazlila…“ A jak dnes vidí svého muže? „Martina sláva nezměnila.

A pořád chodí do věcí, u kterých já tuším, že si natluče. On do toho ale stejně půjde.“

Do Ameriky a zpět

Před časem se Dejdarovi přestěhovali do Ameriky, na Floridu. Začalo to tak: Syn Matěj už tehdy hrál dobře hokej, a tak se o prázdninách zúčastnil hokejového kempu v Detroitu. Rodiče se sestřičkou Sárou odletěli s ním a trávili na Floridě dovolenou.

„Pak jsme se vrátili domů a ten další rok byl špatný – pár hnusných věcí, hlavně šikana Matěje ve škole a články v novinách, které se otíraly právě o děti. Lži, dezinformace. Já už jsem toho měl dost a řekl jsem, že tady nechci nechat děti vyrůstat.

A tak jsme se rozhodli, že to zkusíme…“ Řekli to rodičům a za deset dní letěli. Sára byla po první třídě, anglicky neuměla, ale přesto rychle našli školu. Matěj začal studovat na hokejové akademii.

Paní Daniela pak zůstávala s dětmi, zatímco její muž létal za prací do Prahy a zpět. Zůstali asi čtyři roky a pak se vrátili. „Nebylo jednoduché vydělávat v korunách a živit rodinu v Americe v dolarech, ale kdyby na to přišlo, udělal bych to znova.

Tím víc, když dneska vidím, co to těm dětem přineslo.“ Dcera studuje a syn nejspíš zase studovat začne. Na hokejovou kariéru musel bohužel ze zdravotních důvodů zapomenout.

Hokej pro nemocné děti

Přesto si Matěj Dejdar čas od času hokej zahraje – s tátou v týmu HC Olymp. Tuhle charitativní hokejovou show organizuje Martin Dejdar dávno, od seriálu z hokejového prostředí Poslední sezona. „Když skončilo natáčení, bylo nám to líto.

Už proto, že jsme předtím dlouho trénovali. A tak jsme jako HC Olymp, což byl název týmu ve zmíněném seriálu, začali jezdit exhibice a vydělávat peníze pro Kapku naděje. Už je to přes 15 let!“

Foto: Herminapress, ČT, CSFD, Bonton, ypsilonka.cz