K herectví přidala Markéta Hrubešová, známá z filmů, seriálů i divadelních představení, další profesi – vaření. Rozhovor jsme tedy začaly právě jím, i když jen v teoretické podobě.

Bylo vaření vaší zálibou již odmala?

Je to tak. Vaření je můj velký koníček. A teď už možná víc než jen koníček. Od herectví si odpočinu u vaření a od vaření zase odpočívám při herectví. Neustále ležím v kuchařkách, časopisech o jídle, dívám se na pořady o vaření.

Taky stále zkouším nové suroviny a jejich kombinace a vařím nové recepty. Zkrátka jídlo a vše kolem něj miluji.

Jak říkám ve své první kuchařce „Tak vařím já“, je to přece velká radost – trochu se zastavit a vychutnat si něco dobrého, popovídat si a dát si sklenku vína… Ať už v kruhu rodinném nebo s přáteli.

Jaká jídla mají v oblibě vaši blízcí, co vaříte nejraději? A vzpomínáte si na pokrm, který se vám opravdu nepovedl?

Vařím podle nálady a momentální chuti. Někdy mi úplně stačí „jen“ salát z čerstvé zeleniny (už bude jaro, hurá!) třeba se zastřeným vejcem. Někdy zase těstoviny nebo krémové rizoto. A někdy si naopak s velkou chutí dám pořádný kus masa.

A také velmi často dostávám chuť na rybu. Vařím a jím s láskou opravdu úplně všechno. Samozřejmě že se někdy něco nepovedlo, ale jak říkají lidé od koní: „Kdo nepadá, nejezdí.“

Zdědila tuto zálibu po vás i vaše dcerka, pomáhá vám doma i jinak?

Dcera mi v kuchyni pomáhá odmalička. Stačí, abych řekla, že jdeme vařit, a už si nese židličku a obléká zástěrku. Naposledy sama upekla koláč. Z mouky, cukru, kefíru, jablíček a kypřícího prášku. Jen jsem jí ho dala do trouby a zase vyndala.

Musím ji pochválit, velice se povedl. Baví ji to a sama si vymýšlí vlastní recepty. Pomáhá mi také krájet zeleninu. Má svůj umělohmotný nůž a prkénko. Také nadšeně pokrmy zdobí a servíruje. Ale snažím se ji zapojovat i jinak.

Učím ji odkládat oblečení na židličku, neválet ponožky po zemi, utírat prach, vyndat nádobí z myčky apod.

Jak byste se charakterizovala jako „paní domu“? Jaký máte vztah k domácím pracím děláte některé raději než jiné?

Myslím, že úklid je opravdu nevděčná práce, která není vidět, když je hotová, ale která je opravdu hodně vidět, když hotová není… Mnohem raději trávím čas u kuchyňského sporáku než u žehličky nebo vysavače.

A navíc takové dobře uvařené jídlo dokáže vykouzlit na tvářích úsměv a vyčarovat dobrou náladu. Což se o žehličce ani luxu říct rozhodně nedá… Ale i domácí práce se dají zjednodušit, když máte dobrého elektrického pomocníka.

Což platí i o kuchyňských přípravách. Já mám naštěstí skvělý přístroj Thermomix, který krájí, váží, vaří a seká. Tak mi vše jde hezky od ruky.

Máte kromě vaření i nějaké další koníčky, například malování, ruční práce a podobně?

Já opravdu nejraději vařím a také o vaření píšu. Právě jsem dokončila druhou kuchařku s názvem „Tak vařím já – Rebelka“. Je to kuchařka specializovaná na recepty, ve kterých se používá pivo, a na recepty, které se k pivu dobře hodí.

Vše jsem vymyslela, napsala a uvařila sama. A následně jsme recepty doma fotili. Přípravné práce, focení a psaní dohromady zabraly skoro půl roku života… Ale myslím, že se opravdu povedla a doufám, že bude stejně úspěšná jako ta první.

Odjela byste třeba na víkend z náhlého popudu, bez dlouhého rozmýšlení, protože vám právě například odpadlo natáčení?

Takhle většinou vypadají všechny mé odjezdy. Vzhledem k nepravidelné pracovní době a také k tomu, že mnohdy pracuji i o víkendech a svátcích, to vlastně ani nemůže být jinak. Ale vůbec mi to nevadí. Naopak. Většinou, když něco dlouhodobě plánuji, to nevyjde. Nebo se to vůbec nepovede…

Jaké aktivity podnikáte během roku s rodinou, cestujete ráda? Kam jezdíte na dovolenou?

Času na jiné aktivity moc nezbývá. Přece jen už je dcera školou povinná, každý den má nějaký kroužek, a také si volného času chceme trochu užívat. Co se dovolených týče, mnohem raději jezdím na prázdniny…

A čím jsem starší, tím ochotněji zůstávám doma v České republice. Je tady tolik krásných měst a vesnic, skvělých farem, vinic a restaurací a vůbec míst, která jsem ještě nestihla navštívit…

Máte nějaký profesní či osobní sen, například roli, kterou byste si ráda zahrála, návštěvu nějakého místa a podobně?

Beru život tak, jak přichází. A se vším, co přináší. Jak se říká, i všechno zlé je k něčemu dobré. A také, že co tě nezabije, to tě posílí. A to, co si opravdu přeji, si nechám jen pro sebe. Pak už by to přece nebyl sen…

– Narodila se 17. 3. 1972.

– Je absolventkou Státní konzervatoře – oboru hudebně – dramatického.

– Po ukončení studií byla v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, hrála také v divadle Skelet Pavla Trávníčka a nyní vystupuje s Divadelní společností Josefa Dvořáka.

– Ve filmu se objevovala již jako dítě, ale první velkou rolí byla ještě v době studií v roce 1989 Ulrika ve filmu Oznamuje se láskám vašim.

Následovaly další filmové i seriálové role (Sedím na konári a je mi dobre, Golet v údolí, Konec básníků v Čechách, Zdivočelá země a další).

– Ráda a dobře vaří, vystupuje v televizních pořadech s touto tematikou, v roce 2011 vydala kuchařku Tak vařím já, nyní jí vychází druhá s názvem Tak vařím já – Rebelka.

– Jejím manželem je fotograf David Kraus, má dceru Christel (8).

Text: Dana D. Daňková, foto: Dan Zahrádka, archiv Markéty Hrubešové, Shutterstock