Lásko, voníš deštěm. Markétka. To mám tak ráda. Řekni, kde ty kytky jsou. Lásko…Jen pár ze stovek písní, kterými dělá svým posluchačům radost už spoustu let. Říkávalo se jí Lady Soul. Vždy elegantní dáma, které prý její vnuci říkají Maruško…

Narodila se za Protektorátu v části Ostravy, která se jmenuje Hrušov. Oba rodiče byli muzikální – tatínek byl varhaník a sbormistr a maminka amatérská zpěvačka, zpívala v kostele. Sama Marie se učila hrát na klavír.

„Maminka mi fandila, ale tatínek byl hodně konzervativní, tomu se moje zpívání nelíbilo. Až Wykrentovu Lásku si zamiloval a dokonce ji pak preludoval v kostele. To mě moc potěšilo.“

Zrodila se Lady Soul

Po maturitě pracovala krátce jako úřednice, a pak už se vydala za muzikou. Pomohlo jí v tom 4. místo v soutěži Hledáme nové talenty – do které ji mimochodem přihlásil bratr, pro změnu muzikant. Ze soutěže už vedla cesta k natáčení v rozhlase.

„Mám pocit, že jsem vždycky byla trochu mimo ten hlavní proud populární hudby. Možná to bylo tím, že jsem dlouho žila v Ostravě a tam si žili muzikanti svým životem. Tam jsme si hráli na svém písečku,“ vzpomínala v jednom rozhovoru.

Marie začala v 60. letech i pod vlivem svého tehdejšího muže, muzikanta Vlastimila Kučaje, zpívat soul.

„Dal mi velkou muzikantskou školu i životní směr. Poslouchali jsme doma spoustu nádherné muziky, hlavně rádio Luxembourg, natáčeli jsme si písničky na magnetofon a pak založili skupinu Majestic, kde jsme hráli jen soulovou muziku.

Krásné časy…“ Při vystoupeních na tancovačkách, tzv. čajích, prý tehdy zpívala anglicky a klidně i pět hodin bez přestávky. „To mi prospělo, tam jsem si hlas vyzpívala.“

Prozpívala se do vyhoření

Od roku 1969 pak byla členkou ostravské skupiny Flamingo (později Plameňáci). „Muzikanti z kapely byli zaměstnanci ostravského rozhlasového orchestru, takže jsme pořád natáčeli – měsíčně tři, čtyři písničky.

Bylo to období tvořivé práce, která mě strašně bavila.

Někteří zpěváci říkají, že je víc baví koncerty, ale mě hrozně baví studio, dodneška.“ V půli 80. let se Marie Rottrová přestěhovala se syny, kteří studovali hudbu, do Prahy a zanedlouho poté, to už sama, dokonce do Stuttgartu, kam následovala svého druhého muže, Čechoněmce Jiřího Burgesteina, bývalého muzikanta, který prodával hudební nástroje.

Úplně přestala zpívat. „Hodně jsem odpočívala, mně bylo tak dobře… Na zpívání jsem si ani nevzpomněla. Předtím jsem už byla totálně vyhořelá a nemocná. Měla jsem dva kluky, živila jsem kapelu, manažer mi plnil diář 20 koncerty měsíčně, nebylo úniku.

Žila jsem pod strašným tlakem, až jsem začala zapomínat slova písniček – na jednom koncertu jsem si nevzpomněla na jediné slovo!“

Konec. A nebo ne?

Pauza v kariéře se protáhla na pět let. „Zpívání mi vůbec nescházelo a myslela jsem, že se k němu už nikdy nevrátím.“ Manželé se však po dvou letech vrátili do republiky a za čas se rozešli… „a pak jsem zase začala zpívat, už se mi i chtělo“. Vystupovala dalších téměř deset let, než oficiálně zakončila kariéru velkým rozlučkovým turné.

„V roce 2011 jsem měla pocit, že do sedmdesáti to stačilo.“ Ale zase se k radosti svých fanoušků na jeviště a k mikrofonu vrátila.

Do třetice svatba

Poprvé se vdala v jedenadvaceti za již zmíněného Vlastimila Kučaje. Měli spolu dva syny. Martina, který žije už dvacet let v Torontu, skládá muziku k dětským televizním seriálům a podle maminky Marie si vede moc dobře.

„Když byl ještě tady, párkrát mě s kapelou doprovázel a bylo to skvělé! On je fantastický kytarista!“ Mladší Vít je také, jak jinak, hudebník, a navíc producent.

Synové už jí také „pořídili“ čtyři vnuky, přičemž dva starší, jejichž otcem je Vít, už studují konzervatoř, jeden kytaru, druhý bicí. A v době, kdy už si myslela, že je samostatná a že to tak zůstane, potkala svého současného muže Milana Říhu.

„Stačilo párkrát si povídat a zjistila jsem, že je spřízněná duše.“ Prý ji zaujal i svou trpělivostí. „Nenechal se odradit. Byl mi nablízku, když jsem potřebovala vedle sebe někoho mít.

Pak jsem si uvědomila, že on by mohl být ten, o koho se můžu opřít, komu můžu důvěřovat, komu se můžu svěřit, kdo mě bude mít rád.“ Vzali se po deseti letech, v červnu 2016.

Splněný sen o bydlení

Když se kdysi stěhovala z Ostravy, prodala dům a koupila v Praze byty pro sebe a své syny. Pak dlouho po vlastním domě a po zahradě snila. Dnes bydlí na okraji hlavního města v Kolovratech – domek, zahrádka se stromy, květinami, bazénem.

A hlavně příroda kolem, přes cestu potok… „Chtěla jsem z městského bytu pryč, do domečku. Být mezi čtyřmi zdmi od jara do podzimu je nesnesitelné.“ Zahradu si nechala navrhnout a upravit od odborníků.

„Ještě jsem neměla ani zařízené pokoje, ale už jsme si přála mít zahradu.

Osázení bylo sice dost drahé, ale myslím, že už nemám věk na to dívat se na holý pozemek a celé roky čekat, až mi vyrostou stromy.“ O zahradní práce se dělí s manželem, který je shodou okolností „od fochu“ – pracuje v zahradnické firmě.

„Můj muž mi vydatně pomáhá, takže někdy toho na mne moc nezbude. Musíme si to často spolu rozdělit. Milan miluje růže, takže především ty jsou jeho doména na zahradě. Já jsem naopak zatížená na bylinky a jiné květiny.“

Nedělní obědy s rodinou

V mnoha rozhovorech paní Marie prozradila, že ráda vaří a u plotny tráví hodně času. „Mám doma krásnou starou kuchařku Marie Sandtnerové z první republiky. Dostala ji moje maminka jako svatební dar a předala mi ji.

Jsou tam skvělé recepty a dá se říct, že jsou velmi moderní.“ Tradicí jsou prý nedělní rodinné obědy. „Vždycky se dohodneme, co chtějí jíst, a já připravím menu. Dělám třeba řecký oběd a k němu tři čtyři předkrmy. Nebo italský, český.

Na co mají chuť. Ráda také peču, ale jen moučníky, drobné cukroví ne, nemám tu správnou trpělivost.“

Radovat se z maličkostí

Pořád vypadá skvěle – jak to dělá? Před pár lety prozradila, že zkouší jarní detox – návštěvou parní detoxikační sauny a speciální pitnou kúrou počínaje a úpravou jídelníčku konče. „Snažím se stravovat se jemně a zdravěji.

Nejím denně maso, o to více si dávám zeleninu, ať už saláty, nebo dušenou.“ Takže žádný osvědčený recept na krásu. „Já se vždy dokázala radovat i z maličkostí, což si myslím, je v životě důležité. Jinak o sebe samozřejmě pečuji, ale nepřeháním to.“

Velikonoce si užívá

„Baví mě jaro, léto i podzim, ale zimu příliš nemusím. Když jsou slunečné a mrazivé dny, tak to beru, ale jakmile začnou plískanice a tání, to už není pro mě. Úplně nejvíc se těším na Velikonoce.

Pokaždé si je hrozně užívám.“ K domu prý chodívá pokaždé spousta koledníků, a tak zpěvačka barví desítky vajíček. „Stačí mi slupky z červené a hnědé cibule.

A k tomu nakoupím pro děti různé sladkosti, abych je všechny podělila.“ Na pomlázku prý chodívají i dospělí koledníci – pro ty má paní domu vždy připraveno něco dobrého k zakousnutí i do sklínky…

FOTO: PX FUEL