Doktor Hofbauer v Modrém kódu nebo v Sestřičkách, policista Kamil Mlejnek v seriálu Poldové a nemluvně, ale také Macbeth na Letních shakespearovských slavnostech. Hraje, režíruje a říká: „Líbilo by se mi být architektem…“
Do dramatického kroužku nikdy nechodil, zato skoro osm let hrál na housle, třináct zpíval ve sboru. I jeho tatínek je muzikant, také hraje na housle. A babička prý absolvovala „…něco jako výchovnou dramatiku na DAMU a pak učila v lidušce.
Bohužel zemřela, když mi byly čtyři.“ Celá větev z otcovy strany má prý blízko k učitelství, byť táta je profesí projektant. A maminka ekonomka.
Málem architektem
Narodil se v Chebu, kde vyrůstal se sestrou – mimochodem je trojnásobný strejda! Marek vystudoval stavební průmyslovku. „Táta je projektant a já jsem léta jezdil s ním.
Zaměřovali jsme staré stavby… Asanovalo se, co bylo rozpadlé, probíhala plynofikace. A tak jsem se přitom díky tátovi dostal k domům a k architektuře. To byla moje jediná vášeň.
Kromě šachů, skejtu, kapel…“ S kreslením to není kdovíjaké, ale prý má nápady. „Potřeboval bych dobré kreslíře, technický tým a já bych vymýšlel… Jako měl Kaplický!“
Může za to Hlaváčová!
Všichni, včetně jeho samého, předpokládali, že po maturitě půjde architekturu studovat. Jenže mu do cesty rázně vstoupil kumšt – za to, že je hercem, prý „může“ paní Jana Hlaváčová! Chebské gymnázium totiž vozilo studenty na výlety do Prahy.
Vždycky se během dne sešli s někým slavným, třeba s Miroslavem Horníčkem, a večer pak chodili do divadla, většinou na Vinohrady. „Já jsem se párkrát vešel k nim do autobusu, a tak jsem viděl hrát Janu Hlaváčovou a říkal jsem si: To je boží!
To chci!“ Zjistil si, že ten rok budou přijímačky na DAMU pod taktovkou vinohradských pedagogů, Jany Hlaváčové, Petra Kostky, Svatopluka Skopala a Jana Šťastného, a přihlásil se. Řekl si:
„Jo, alespoň je uvidím!“ A protože ho vzali, vídal je dál, stali se jeho kantory.
Z Ústí až na Hrad!
Po absolutoriu dostal nabídku na angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, zůstal pět let. „Bylo to fajn, ale těžce jsem prožíval to, že oni tam žili jako komunita, ale já jsem dojížděl z Prahy.
Oni šli po zkoušce do hospody, nebo na výlet, nebo kalit, a já jel domů… A byl jsem mimo. A když jsem měl v Praze další práci, dal jsem někdy trasu Praha-Ústí i čtyřikrát za den!“ Od roku 2010 je na volné noze.
Působí v Divadle v Celetné a v tamním Divadelním spolku Kašpar, v Divadle v Dlouhé, byl Macbethem na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě, zkouší v Ungeltu…
Může za to Hlaváčová podruhé!
Když mu bylo třicet, nabídla mu Jana Hlaváčová, aby šel také učit na DAMU. „Spřátelili jsme se, byla příkladným pedagogem, měla přirozený talent předávat to, co uměla.
Janě mohu děkovat za svou pedagogickou zkušenost, vyžádala si mě.“ Kývl a náhle stál vedle ní a dalšího vynikajícího učitele herectví Ladislava Mrkvičky v roli ročníkového pedagoga. „Bylo hrozně příjemné, vrátit se po pár letech mezi lidi, kteří učili mě.
A bylo úžasné sledovat, s jakou něhou, noblesou a altruismem přistupují ke studentům. Bavilo mě to moc!“ Marek provedl studiem jeden ročník, ale pak ze školy odešel.
Přišlo mu prý absurdní půl dne se věnovat jiným dětem než těm svým, které rostly a potřebovaly mít tátu častěji doma. „Jsme ale domluvení, že až mi děti odrostou, vrátím se tam. Je to práce, která má smysl a naplňuje mě.“
Režie, to je zážitek!
Když dostal nedávno otázku, zda má raději herectví, nebo režii, vybral režii! Fakt je, že už při studiu herectví chodil i na přednášky pro budoucí režiséry.
Pak ho poznání terapeutických efektů režie ho dovedlo k resocializačnímu programu v dětském domově, kdy s místními „výlupky“, jak je nazval, nastudoval West Side Story!
„Pohyb s dušemi těch dětí, to mě na tom strašně bavilo!“ Za čas připravil představení s konzervatoristy. Pak Utrpení mladého Werthera v Činoherním studiu v Ústí.
„Ten řekl tomu, že to, jak to dělám, je docela dobrý, a občas jsem dostal práci… A pak jsem jednou řekl v Divadle v Celetné Jakubu Špalkovi: Nech mě režírovat, nebo prasknu!
A on mě nechal.“ Jakub Špalek je ředitelem Divadla v Celetné a šéfem spolku Kašpar. O režii Marek Němec říká: „Vycucne mě víc než herectví. Umím to vždycky všechno nazpaměť.
Odehraju si všechny postavy, všechny peripetie, musím před premiérou unést nervozitu a pochyby, zda jsme šli správným směrem. Režie je každopádně intenzivnější zážitek. Chytlo mě to a dneska můžu říct, že mě režie činí nebývale šťastným.“
Lehce praštěný tatínek…
Marek Němec léta tvořil pár s dramaturgyní Johanou, narodili se jim dvě děti, Matěj a Rozárka. Pak se Marek s Johanou vzali. Pak rozešli… Dnes je hercovou partnerkou paní Petra.
„Od začátku jsem byl spíše takový lehce praštěný tatínek a snažil se dětem vštípit, že v životě je potřeba i humor a nadhled,“ vyprávěl v jednom rozhovoru.
„Doufám, že jim jejich přirozený pohled na svět a ,genetické prokletíʻ, které mají, nenaruším svojí výchovou. Došel jsem k tomu, že nejdůležitější je otevřená rodičovská náruč.“
Má rád…
Když má Marek Němec volno, rád si čte. A rád poslouchá muziku. Rád jezdí na kole. Rád chodí po horách. Rád cestuje a rád plave. A také se rád potápí, už léta má potápěčskou licenci. „Život pod vodou mě fascinuje.
Je to svět, který má své vlastní zákonitosti a já jsem v roli návštěvníka, který ho s velkou pokorou pozoruje.“
