Kultivovaný bouřlivák. V rozhovorech pečlivě váží každé slovo, přičemž si často nejste jistí, nakolik to, co říká, myslí vážně, aby se pak na koncertě skutečně odvázal. Herec, zpěvák, textař, právník. A taky táta, partner, majitel hausbótu na Vltavě a chaty v Thajsku!
Narodil se Ústí nad Labem, ale vyrostl v Litoměřicích. Tam vychodil základku, dělal přijímačky na tamní gymnázium a byl přijat. Jenže rodiče se rozešli, a on se s maminkou a bratrem o prázdninách přestěhoval do Prahy.
Do prvního ročníku gymnázia pak začal chodit už na pražském Smíchově. „Měl jsem velmi šťastné dětství a k pocitům z té doby se snažím vracet…“
Studování, studování…
Po maturitě studoval na Karlově univerzitě práva.
„Na práva jsem šel proto, že jsem nechtěl jít na dva roky na vojnu, zato jsem chtěl pořád dělat zkoušky na DAMU. Byla to taková schovávačka před vojnou a před režimem, který nedopřával možnost hrát divadlo bez vystudované školy.“ Zároveň studoval herectví na konzervatoři pro pracující (nyní konzervatoř Jaroslava Ježka).
V jednom rozhovoru si pochvaloval, jaká se tam tehdy sešla báječná sestava vyučujících v čele s doktorem Ivanem Vyskočilem. Obě školy zdárně dokončil – kdyby chtěl, mohl by si dát na vizitky natisknout titul JUDr. „Já to nepoužívám.
Když se někde v dotazníku ptají na titul, tak to vypíšu, ale jinak ne.“ A aby toho studování neměl málo, průběžně dělal, jak už řečeno, také přijímačky na DAMU. Neúspěšně. Čtyřikrát!
A když ho pak nakonec přece jen přijali, bez zkoušek, dlouho na škole nevydržel. Že nevíte, kde je Jiří Macháček v angažmá? Správně, nikde. „V angažmá jsem byl po škole jen čtyři měsíce, a to v divadle v Příbrami. Pak jsem dal výpověď. Uvědomil jsem si, že to není moje cesta.“
Rádio a dr. Vinnetou
Do povědomí diváctva, tedy vlastně posluchačstva, ho nedostalo divadlo, ale rádio. Začátkem 90. let se stal moderátorem zábavné stanice Českého rozhlasu s názvem Rádio Mama, které přineslo do éteru parodii, satiru, improvizaci a osobitý humor.
Však byl také jedním z otců této stanice herec Jaroslav Dušek.
Používali i telefonickou mystifikaci a Jiří Macháček, v rádiu doktor Vinnetou, získal za své autorské díly čestné uznání na festivalu Prix Bohemia Radio, bylo to za hledání nových forem rozhlasové zábavy.
„Hledali jsme, kde končí svoboda a začíná zodpovědnost, a tu hranici ne a ne nalézt… Bylo to krásné, zdravé, rozšafné, mladé, kvetoucí období.“
Svoboda ve Sklepě
Rádio Mama skončilo, ale vzápětí vzniklo Rádio Limonádový Joe. I z něj se ozýval hlas Jiřího Macháčka. A už také hlasy některých členů Divadla Sklep, například architekta a herce Davida Vávry. Slovo dalo slovo… „Ve Sklepě jsem potkal názorově blízké lidi.
Svobodné lidi. To prostředí bylo pro mě jako lázeň.“
Zpěvákem díky nátlaku
„Na hodiny klavíru jsem chodil jen nerad. Paradoxně jsem začal hrát ve chvíli, kdy už jsem nemusel. Ale objevil jsem noty k Beatles a začalo mě bavit vybrnkávat si písničky.
Později jsem přešel na kytaru.“ Už kdysi na škole byl členem folk-punkového sdružení Troska. A před dvaceti lety se náhodou seznámil s Janem Hladíkem, Tomášem Polákem a Pavlem Hrdličkou. Ti plánovali kapelu a hledali někoho, kdo by jim psal texty.
„Já nabídku přijal, ale pod podmínkou, že si své texty budu taky zpívat. Souhlasili.
Lze říci, že skupina Mig 21 vznikla jen proto, že jsem dal chlapcům nůž na krk a oni tomuto násilí podlehli.“ Asi prvním velkým hitem kapely se stala píseň Snadné je žít, samozřejmě s Jiřího textem, zatímco v poslední době zní z rádia nejčastěji příjemně pohodová novinka Hurá!.
„Nevím, čím to je, že na člověka padne největší tíha z celého dne tu hodinu před koncertem. A potom, když to začne, škrtneme nějakou sirkou, podpálíme oheň. A lidé nám zpátky vracejí energii, s kterou nikdy nemůžeme počítat, ale vždycky nás zasáhne.
Dokonce tak, že po koncertu jsou všichni kluci nabití a říkají si: paráda, teď tři hodiny neusnu. Je to velký dar, mám pocit, že lidé nám vracejí mnohonásobně víc, než my dáváme jim.“
Od Jakuba k Tomanovi
Na filmovém plátně nadchl poprvé ve snímku Samotáři – pamatujete? Věčně vysmátý, marihuanou zhulený Jakub, který když zaslechne státní hymnu, bezelstně se zasní se slovy: To je skvělá muzika…! Co to je za muziku?
„Do té doby jsem známý nebyl a od té doby jsem si mohl práci vybírat.“ Ve svém zatím posledním filmu s názvem Toman, který měl premiéru v říjnu, ztvárnil Jiří poprvé skutečnou historickou postavu:
Zdeňka Tomana, šéfa československé zahraniční rozvědky, který významně ovlivnil zdejší poválečný vývoj. Byl bezskrupulózním obchodníkem s obrovskou mocí, jehož zásadním úkolem bylo sehnat peníze, které komunistům vyhrají volby. Neoptimistická podívaná…
Děti si musí věřit
Jiří Macháček byl kdysi jednou ženatý a nejspíš si řekl, že stačilo. Už léta je jeho partnerkou animátorka Kristina Dufková a mají už relativně velké děti, šestnáctiletou dceru Bertu a desetiletého Tondu. „Jak se mají se děti vychovávat? Nemám na to recept.
Snažím se jim moc nepřekážet, podporovat je, aby si věřily a netrápily se zbytečnostmi. Je to s nima krásný… Obě chodí na hodiny piána, obě chodí na cirkeon, což je moderní cirkus, Tonda hraje na trumpetu, Berta ráda šije, oba chodí na výtvarné kroužky.
Neposílali bychom je tam, kdyby je to nebavilo.“ A v jiném rozhovoru dodal: „Když píšu novou písničku, chodím za dětmi, ať mi k ní něco řeknou, třeba čemu nerozumí. To mi hodně pomáhá. Mladej mozek je lepší než starej.“
Chatařem na druhou
Jiří Macháček s rodinou v Praze nejen bydlí, ale má tu i chatu! Skutečně – v přístavu u Císařské louky má chatu na vodě, a to vč. motorového člunu přivázaného k molu.
Tohle místo, kde jsou podél břehu hausbóty jeden vedle druhého jako korálky, je taková skrytá vesnice uprostřed velkoměsta a Jiří si zdejší pohodu moc pochvaluje. A druhou chatu má Thajsku, na ostrově Ko Lanta.
Někdejší investice nelituje, i když to, co se peněz týče, výdělečný podnik prý nebyl. Udělali si ale radost.
„Pro nás je ta chata základnou, ze které můžeme podnikat výlety po moři na další ostrovy, a tak objevovat kus krajiny, která má úplně jiný charakter než evropské vnitrozemí. A díky tomu jsme na planetě pěkně rozkročení.
Naše děti takhle strávili jeden nebo dva měsíce z každého roku a tuhle zkušenost jim nikdo nevezme.“
Foto: Herminapress, Česká televize, Falcon, CSFD, Bontonfilm
