Najít odpověď na tuto otázku je s mobilem v ruce záležitost tak půl minuty. Rychle se dozvíte, že odborníci doporučují nanejvýš 5 g. Jenže co si s tou informací počít? Jak vlastně odhadnout, kolik soli sníme a kde vlastně ubrat?
Sůl nemáme pod kontrolou. Většina z nás nemá ani orientační představu, kolik jí za den spořádá.
Abyste to zjistili, museli byste vyloučit všechna kupovaná jídla a potraviny, vařit si doma z původních surovin, sůl pečlivě odvažovat a její podíl pak na porci přepočítávat. To je samozřejmě naprosto nereálné.
Zbývá tedy druhá cesta, která vychází z údajů zdravotníků. Ty varují, že 75 % až 90 % soli, kterou každý den sníme, pochází z průmyslově vyráběných potravin.
Přidává se do nich pro chuť i jako konzervant v takovém množství, že v důsledku toho u nás dosahuje průměrný denní příjem asi 16,5 g. Tedy zhruba trojnásobek toho, co se doporučuje.
Nejsnažší způsob, jak tento přebytek v zájmu zdraví snížit, je vyhnout se potravinám se zbytečně vysokým obsahem soli. A nenechte se mýlit, zdaleka to nejsou jen slané pochoutky.
Kde se bere bažení po soli?
Názory vědců se různí. Podle jedné teorie je to prastarý návyk z dob, kdy naši předci opustili Afriku a usadili se v mnohem chladnějších evropských končinách, kde v zimě nebylo co jíst.
A tak se museli naučit dělat zásoby – právě sůl posloužila jako nejstarší konzervační prostředek pro uchování masa. Jiný názor tvrdí, že sůl zaměňujeme s chutí na vydatné jídlo, tedy opět na maso, protože ho jíme osolené.
Jenže po soli baží i zvířata, a to i býlozravci. Zdá se tedy, že touha po soli je něco hluboce daného a že v zájmu zdraví nezbývá nic jiného, než toto bažení držet na uzdě.

Solné pasti
* Housky a chléb
Ve 100 g chleba je kolem 1,5 g soli, což vypadá jako přijatelné množství. Ale jen v případě, že si na něj nepoložíte pár koleček salámu nebo tvrdého sýra. Další háček tkví v tom, že přes den nezůstane u jednoho krajíčku.
Ještě o něco hůře je na tom drobné pečivo s průměrem 2 g soli. A pokud je houska navíc bohatě sypaná, pak může obsahem soli lehce překonat sáček brambůrků – s tím rozdílem, že u něj si přesolenost uvědomíte.
Poněkud lépe dopadá pečivo celozrnné a žitné, nejméně soli pak obsahují toastové chleby.

* Uzeniny
Ze zdravotního hlediska mají uzeniny hodně špatnou pověst, za niž kromě vysoké tučnosti a příměsi potravinářské chemie vděčí právě velkému množství soli. Ta se hojně přidává nejen pro chuť, ale také jako další konzervant.
Proto 100 g uzeniny už samo o sobě pokryje, a někdy i překročí doporučované denní maximum soli. Netýká se to jen salámů, slaniny nebo párků, ale i některých druhů šunky, například prosciutto má kolem 6 g soli na 100 g váhy.
Odlehčenou alternativou jsou sice šunky se sníženým obsahem soli, ale i tak obsahují kolem 2 g a 3 g soli na 100 g, a když připočítáte pečivo, tak jste zase nad denním limitem.

* Tvrdé sýry
V průměru tvoří 10 % našeho denního příjmu soli. Rozhodně se vyplatí bližší pohled na složení. Například gorgonzola má asi 3,6 g soli na 100 gramů, gouda 2,8 g. Nejproblematičtější jsou tvarůžky a balkánský sýr s obsahem kolem 5 g až 6 g soli.

* Rajčatové omáčky
S těstovinami představují rychlou večeři, kterou byste považovali za poměrně zdravou. Jenže řada hotových rajčatových omáček obsahuje ve 100 g až 1,5 g soli. A pokud si na porci dáte celou sklenici se 400 g, pak už jste svou denní dávku soli spotřebovali…
Tento příklad ukazuje, že i zdánlivě zdravá hotová jídla mohou být solnou pastí.

* Máslové sušenky a sladké pečivo
Samozřejmě nejde o všechny výrobky této kategorie, přesto se vyplatí přečíst si složení výrobku. Pak můžete zjistit, že není výjimkou, když se 100 g máslových sušenek sníte 1,5 g soli. Totéž obvykle obsahuje sladký loupák.

* Snídaňové cereálie
V nich byste sůl nejspíš nečekali, přesto na ni mohou být překvapivě bohaté, ve 100 g může být až okolo 2 g. Přidává se pro vytvoření plné chutí, neboť původní surovina je fádní. Slanost se pak překrývá intenzivní sladkostí.
Tato past se týká nejen ochucených dětských cereálií, ale často i kukuřičných lupínků.
Třetina lidí je citlivá na sůl
Ačkoli se každodenní přebytek nenápadně podepisuje na zdraví každého z nás, asi třetina populace sůl snáší hůře. Nadbytek soli u nich velmi rychle vede k nárůstu hodnot krevní tlaku, a tím k riziku srdečně oběhových onemocnění.
Mezi lidmi, kteří se už s vysokým krevním tlakem léčí, je na sůl citlivý už každý druhý. Obecně se vnímavost vůči negativním účinkům soli zvyšuje s věkem, narůstá ale také při obezitě, cukrovce, onemocnění ledvin a při stresu.
Možná nevíte: Vydatné solení neškodí jen srdci a cévám, ale také imunitnímu systému. Jídelníček bohatý na vysoce slané potraviny oslabuje schopnost některých typů imunitních buněk bojovat s bakteriálními patogeny.
V důsledku toho jsou infekce závažnější a hnisající rány se hojí mnohem pomaleji.

Alternativní soli nejsou alternativa
Ať už růžová himálajská, černá vulkanická, solný květ nebo jiná specialita: Prodejci je vychvalují pro obsah minerálů a stopových prvků, jenže tyto bonusy při množství, v jakém je konzumujeme, nemají na zdraví sebemenší vliv.
Ve skutečnosti jíte opět jen chlorid sodný jako u běžné stolní soli. Nahradit ji drahou variantou proto nemá ze zdravotního hlediska sebemenší smysl.
Zcela bez soli to také nejde
Ačkoli je u soli tématem její nadbytek na jídelníčku a škodlivost pro zdraví, který z toho plyne, zcela bez soli se lidské tělo také neobejde. Při rozpuštění ve vodě se sůl jakožto sloučenina sodíku a chloru rozkládá na elektricky nabité částice – tzv. ionty.
Říká se jim také elektrolyty a jsou potřebné pro různé procesy v našem těle. Například regulují krevní a tkáňový tlak. Proto také kromě maximální doporučené denní dávky existuje minimální – pohybuje se mezi 2 g a 3 g.
Pod tu ale sotva dokážete při běžném stravování klesnout, museli byste zcela přestat jíst také chléb a pečivo.
Na jinou chuť si lze přivyknout
Všechny naše chutě jsou návyk. S patřičnou trpělivostí si lze postupně zvyknout na méně slaná jídla, aniž byste měli pocit, že mu něco chybí. Pro úspěch je důležité právě velmi pozvolné ubírání množství soli.
Co pomáhá?
* Zkuste speciální octy: Vinný je skvělý na maso, a to jak na marinování, tak i na dušení. Jablečný ocet se zase hodí na zeleninové a ovocné saláty. Octem z brendy vylepšíte fádní omáčku.
Použít se dá i sherry ocet, ale je výraznější, a tak je třeba přilévat ho opatrně.
* Kvalitní olivový olej má intenzivní chuť, která vynikne v jakémkoli jídle. Ochutit se jím dají i vařené brambory, pro harmonii chutí je pak ještě posypejte rozmarýnem a pepřem.
* Rajčatový protlak zvýrazní chuť guláše nebo kari, ale dá se přidat také do pokrmů z rýže a bulguru.
* Jezte více syrového ovoce i zeleniny jako rajčata nebo okurky, chuťovým pohárkům to pomůže v přivykání na potraviny v jejich původní podobě.

Bylinky musí ladit
Ať čerstvé nebo sušené, bylinky pomohou zvyknout si na méně solená jídla. Ale aby to fungovalo, je nutné volit harmonická spojení. Třeba:
– petržel s mrkví nebo saláty
– pažitka s kraby nebo uzenými rybami
– kopr s okurkou
– řeřicha s vejci nebo salátem
– majoránka s vepřovým masem
– estragon s chřestem nebo květákem
– šalvěj s tvarohem nebo s luštěninami
– medvědí česnek do polévek a na máslo
– koriandr na drůbež