Všichni máme své poklady, na nichž lpíme. Dokud jsou uložené ve skříních a šuplíkách, je všechno v pořádku. Problém nastane, když se začnou šířit a zabírat místo na nábytku a na podlaze.

Problém hromadění věcí, v naprosté většině neužitečných a zbytečných, se netýká jen osamělých starých lidí. Obrázky takových bytů z pozůstalosti, kde se dá projít jen po cestičkách mezi navršenými věcmi, se občas objeví jako šokující případ v médiích.

Mnohem častější je ovšem hromadění věcí v méně extrémní podobě. A to se objevuje už v mládí. Záleží na životních okolnostech, zda tento sklon bude sílit. Ohroženější jsou lidé žijící single, na které nepůsobí rodina nebo partner při udržování domova.

Nejde o nepořádnost

Ačkoli to tak vypadá, ve skutečnosti nejde o pouhou nepořádnost. Lidé trpící touto poruchou mají jiný problém – nedokážou se s věcmi rozloučit.

Nemá cenu jim říkat, že nemusí schovávat každou plastovou nákupní tašku, každou použitou obálku s bublinkovou fólií uvnitř, každý kelímek od jogurtu s tím, že se to přece jednou bude hodit. Nemá ani smysl poukazovat na nepatrnou hodnotu vršících se věcí.

Podle psychologů pro tyto lidi hraje roli objem nasbíraných věcí jako celek, nikoli jejich finanční vyčíslení. Proto se nedokážou rozloučit s žádnou drobností, naopak stále hromadí další.

To vede k narůstajícímu nepořádku v bytě, který časem začne bránit normálnímu využití domova až k extrémním případům, kdy se s obtížemi dá udržovat hygiena, vařit, uklízet.

Bývá to v genech

Této poruše se odborným názvem říká hoarding a může postihnout jak lidi jinak duševně zdravé, s normální inteligencí a dobrým vzděláním, tak i trpící psychickým onemocněním, časté to bývá především u demence nebo schizofrenie.

U zdravých lidí se první známky zvýšeného sklonu k hromadění věci mohou objevit už v dětství. Může k tomu vést vrozená genetická mutace, která toto chování vyvolává. Pak se dá vysledovat rodinná linie tohoto postižení.

Častější je ale hoarding jako forma úzkostné poruchy, která nutí postiženého, aby sbíral a shromažďoval věci. Někdy dokonce nejde jen o věci, hoarding se může projevit také sbíráním zvířat ve velkém počtu, často toulavých koček nebo psů z útulku.

Přitom je chov takového množství zvířat zjevně nad možnosti dotyčného, takže jim nedokáže dopřát patřičný prostor a péči. Pro sousedy bývá takový chovatel utrpením, strádají i zvířata, kterých se hromaditel ujal, přestože se na ně citově upnul.

Sběratel, nebo hromaditel?

Rozlišení je poměrně snadné. U sběratelů je zjevné, že se zajímají jen o věci určitého druhu. Mívají také řád v jejich uložení, často si je katalogizují. S postupným nárůstem jejich poklady získávají na sběratelské hodnotě. Nic z toho pro hoarding neplatí.

Vršící se hromady věcí nemají žádnou hodnotu, není v nich systém, majitel sám nemá přehled, co všechno v bytě ukládá. Na rozdíl od sběratele se věcmi dál nezabývá, jakmile jsou jednou odloženy na určité místo, už se k nim nevrací.

Zlepšení samo nepřijde

Základní rada odborníků je jednoznačná: Pokud máte pocit, že je hoarding téma vaše nebo někoho z vašich blízkých, neotálejte s vyhledáním pomoci. Samovolně bez léčby se totiž situace nikdy nezlepší, naopak se bude zhoršovat až k neobyvatelnosti domova.

Hlavní brzdou při hledání pomoci bývá stud – postižení mylně považují svůj problém za nepořádnost a stydí se za něj. Z pohledu odborníků ovšem není za co se stydět, stejně jako se nemůžete stydět za své strachy, úzkosti nebo deprese.

Jiné řešení vyžaduje situace s hoardingem u blízkých ve vyšším věku, kde se objevují známky demence. Tam je třeba se poradit s praktickým lékařem na vhodném postupu a případném nasazení léků.

Nutná je samozřejmě také pomoc s údržbou domácnosti, ačkoli se jí postižený senior často vehementně brání.

JAK NA TO SVÉPOMOCÍ

Lidé trpící hoardingem se svůj problém snaží před okolím zatajit a vyřešit raději sami, místo aby kontaktovali odborníky. I když to nebývají snahy příliš úspěšné, pokusit se o to samozřejmě lze.

Je však třeba se na to předem důkladně připravit, a to vnitřně, kdy se smíříte s úbytkem věcí, i prakticky tím, že si sestavíte detailní plán. Vůbec nebude na škodu vyhotovit si ho písemně. Zde je pár užitečných bodů, kterých je dobré se držet:

* Časový rozvrh

Nevrhejte se do třídění uložených věcí impulzivně, pak u nich strávíte spoustu času a výsledek bude mizivý. Ne pro množství nahromaděných věcí, ale kvůli vnitřnímu odporu k jejich vyklízení. Běžné jsou reakce: Vždyť se to ještě může hodit…

Vždyť se to dá opravit… Tento přístup může vyklízení zablokovat a na stavu bytu se nic nezmění. Právě proto je třeba se na úklid duševně připravit a vnitřně se rozhodnout, že je třeba některé věci vyhodit.

Jakmile budete cítit, že to zvládnete, naplánujte si vyklízení konkrétně, ale jen na malém kousku bytu, například: „sobota odpoledne – úklid kolem lednice“.

* Po malých krůčcích

Plán na vyklízení by měl vzít v úvahu také fyzickou a psychickou náročnost celého procesu. Jinak řečeno, nechtějte toho po sobě v krátké době příliš mnoho, to by mohlo vést ke ztroskotání snah.

Konkrétně to znamená vyhradit si na vyklízení nanejvýš pár hodin a pokračovat až za několik dnů. Jinak se může psychika, dlouhodobě nastavená na hromadění, vzepřít a úklid zablokovat.

Tip: Zvláště náročné na čas je probírání tiskovin, časopisů, letáků. Pokud je nechcete bez prohlížení vynést, pak na důkladné pročtení hromádky publikací o výšce 1 cm ??? jsou třeba asi 4 hodiny. Kartonovou krabici o výšce 50 cm s tiskovinami budete pročítat měsíc.

* Nejdřív uklidit na podlaze

Hoarding se stává problémem, když vrstvící se věci začnou bránit volnému pohybu po bytě. Proto je uvolnění podlahy tak důležité.

Psychologicky to má navíc nesmírný efekt, protože vyčištění podlahy signalizuje ústup chaosu, prostor opět začne patřit člověku a nikoli věcem, které se v bytě nahromadily.

* Zlaté pravidlo pro třídění

Z koutku bytu, který prochází důkladnou inventurou, byste si měli ponechat věci jen dvou kategorií – ty, které se vám opravdu líbí, a ty, které jsou skutečně užitečné.

Všechno ostatní je třeba vyhodit, což je ovšem krok, který lidem s hoardingem dělá obrovské problémy. Šikovnou pomůckou proto bude velká krabice, kam se dají prozatím uložit věci, u nichž se nedokážete rozhodnout.

Ovšem s tím, že se v určený den při další fázi třídění vyhodí nebo uloží na správné místo.

Co určitě vyhodit:

– Nedodělané vlastní výrobky

Proč? Protože jsou nepovedené a už v minulosti jste si nevěděli rady, jak pokračovat a věc zachránit. Od té doby se nic nezměnilo. Je jedno, jestli jde o háčkování, rozešité šaty, pokus o loď v láhvi nebo výměnu zipu.

Něco půjde odnést k profesionálům, kteří práci zachrání a dokončí, zbytek vyhoďte.

– Nezdařené opravy

Platí o nich totéž co o vlastních výrobcích. Nechte zachránit, co půjde v opravnách, s ostatním se rozlučte.

– Oblečení, které nenosíte

Existují různé typy oblečení, které leží ve skříních, aniž by se dostaly na denní světlo.

Věci podivné, které se vám nikdy nelíbily, pak obnošené, v nichž už se sice nedá vyjít na ulici, ale říkáte si, že na doma nebo na zahradu by ještě byly dobré, přitom je ve skutečnosti nikdy nevytahujete. A pak samozřejmě kusy menšího čísla, než nosíte dnes. Slibovat si, že do nich ještě zhubnete, je čirá bláhovost.

* Zdánlivě užitečné věci

Skleničky od marmelád má smysl skladovat jen v případě, že je skutečně použijete k zavařování. Reklamní a značkové tašky sice upotřebíte, ale rozhodně je nepotřebujete ve velkém množství, stačí pár kusů. Totéž plastové obaly.

I ty by měly skončit spíš v kontejneru na tříděný odpad, neboť v bytě jen zbytečně zabírají místo a jen minimum z nich ještě někdy skutečně využijete. Rozmanité reklamní předměty pak nejsou vůbec k ničemu, jen zvětšují chaos v bytě.

Extra tip: Pozvěte si pomocníka

Ve dvou se to lépe táhne, což při vyklízení zaplněného bytu platí dvojnásobně. Pomocník nebude na nashromážděné věci citově vázaný a reálněji uvidí jejich hodnotu.

Problémem ale bude výběr vhodné osoby, neboť lidé trpící hoardingem se za svůj byt natolik stydí, že k sobě nezvou přátele ani příbuzné.

Na rozdíl od zahraničí u nás neexistují organizace na podporu lidí s touto poruchou, kde se dá domluvit výpomoc s vyklízením, takže je třeba hledat jinde, například u placených pomocníků v domácnosti.

Foto: Shutterstock