Královna české filmové komedie, která ale právě tak skvěle natočila třeba film Ucho nebo seriál Přítelkyně z domu smutku. Milující máma a babička, výborná kuchařka a chalupářka, která ne a ne odpočívat. A je to tak dobře.
Narodila se v pražské Libni. „Mí rodiče byli podvraťáci. A to jsou nejchytřejší psi! Takže já jsem ze dvou podvraťáků, oba dva byli nemanželský.“ Otec František byl truhlář.
Za války utekl z koncentráku, a když se pak vzpamatoval a měl živnost, zavřela ho StB. Dostal 15 let, odseděl více než šest! Maminka Marie chodila posluhovat. A také v libeňském ochotnickém spolku ochotničila. „Prý byla skutečně dobrá!
Vždycky, když tam šla, tak si mě přibalovala k líčidlům,“ vzpomínala v jednom nedávném rozhovoru herečka. To přitáhlo i malou Jiřinku k divadlu. Maminka si skrze ni plnila svůj sen. „Dala mě do baletu, i když já byla dřevo, do komparzu.
Furt mě někde strkala… A česala mě podle Shirley Temple, tehdejší americké herecké hvězdy!“
Kvůli hraní učitelkou
Jiřina Bohdalová vystudovala gymnázium a pak i DAMU, byť přijetí nebylo bez komplikací.
„Možná jsem byla u zkoušek špatná, nevím…“ Problém ale byl nepochybně i v tatínkově živnosti „Měla jsem jít na rok nejlépe do továrny, abych ukázala, že jsem se vymanila z toho ošklivého původu…“ Zkoušela se dostat k herectví oklikou – nechala se zaměstnat na Barrandově jak asistentka scény („Tam jsem chodila hlavně pro kafe!“) a pak jako tzv.
klapka („Já řekla jen 14-21, a pak to hráli jiní. To jsem jim záviděla.“), krátce také jako záskok v divadle v Benešově. Nakonec se ze svého „ošklivého původu“ manila tím, že rok v Ostravě učila na základní škole. „Mě to bavilo – to je také divadlo. Člověk musí hrát, aby zaujal.“
Generál po mamince
Na akademii ji přijali až napotřetí. Sama si pak studium zesložitila tím, že otěhotněla, vdala se a narodila se jí dcera Simona. A státní aparát jí nejen studium, ale šest dalších let zkomplikoval tím, že jí zavřel tátu.
I ona sama byla ve vyšetřovací vazbě, estébáci ji vytáhli přímo z přednášky! Manžel byl na vojně a pak se brzy rozvedli, a tak se musela postarat o dítě, maminku a také o mladší sestru Jarku. Ve třiadvaceti se stala hlavou rodiny.
„Bylo to těžký, ale paradoxně za to dneska děkuju – to mě utvořilo. Byla to velká škola. Ale něco už ve mně muselo být.
Já jsem po mamince a ona byla taky generál.“ Jednou vyprávěla, že tehdy pro ni byla i koruna velký peníz, zapisovala si každý dvacetník. „Jedla jsem jen housku majonézou, a nebo černou tlačenku pro psy, ta byla lacinější než ta pro lidi.
Ale nebylo to tak špatný, neuškodilo mi to. Já si nestěžuju!“ Na návštěvu za otcem, který seděl ve vězení ve Valdicích, směly jen jednou za čtvrt roku na půl hodiny. „Jen když se dobře choval!
Vždycky jsem dbala na to, abychom měly něco nového, alespoň šátek, aby viděl, že nestrádáme…
Pohádky pro úsměv
Od té doby uplynulo už 65 let! Jiřina Bohdalová se stala jednou nejlepších a nejpopulárnějších českých hereček.
Jejím hlasem ale také mluví spousta animovaných, jak ona říká, pajduláků – Křemílek, Vochomůrka, Rákosníček… Pro své vnuky Marka a Vojtu si prý ale raději pohádky vymýšlela, takové, aby je rozesmály. „Ty pohádky byly veselé a oni se strašně smáli.
A to já jsem byla blažená. Šlo mi o to, aby to byly šťastné a smavé děti.“
Demokratická rodina
Jiřina Bohdalová často zdůrazňuje, že rodina, dcera a vnuci, jsou hnacím motorem jejího života. „Dýchala bych pro ně!“ I dcera Simona Stašová je už léta uznávanou herečkou, vnuci Marek Eusebio a Vojtěch Skřípal jsou dávno dospělí.
Na obědy u babičky se ale scházejí dál. „V naší rodině panuje naprostá otevřenost a demokratický duch. Dneska jsem si jistá, že i při jiskření názorů nakonec dospějeme vždy k jisté shodě. A že jako nestorka rodiny mám v tomto procesu jistou váhu.“
Nejraději vaří pro ty své
To, že herečka ráda a výborně vaří, je všeobecně známý fakt. „Vařím nejraději sama. Doma, pro své lidi kolem stolu. A česká klasika výrazně převládá třeba nad raritami z Thajska.“ Dala ale také dohromady celou řadu kuchařských knih.
A i díky tomu je držitelkou Ceny hoteliéra Karla Šroubka za celoživotní propagaci české i mezinárodní kuchyně.
Chalupa v ráji
Recepty známých osobností jsou ostatně také nedílnou součástí televizního kutilského pořadu Hobby naší doby, který Jiřina Bohdalová už devátý rok moderuje. „To mě moc baví. Žijeme v době, kdy každý má všechno, kdy je všechno k dostání, chybí jen šikovní lidé.
A ty já hledám.“ Jestli jste někdy některý díl toho pořadu zhlédli, dáte mi jistě za pravdu, že je na paní Bohdalové vidět, že ji vše, co vykládají její hosté, doopravdy zajímá.
Však je také nejen výtečnou kuchařkou, ale také nadšenou chalupářkou a zahradnicí. Lásku k chataření prý zdědila po rodičích. Dnes má chalupu v Českém ráji, pod Kozákovem, a odjíždí tam z Prahy vždy, když jí to čas dovolí. „A je to opravdu ráj!
Trochu z ruky, ale neváhám a nevynechám chvíli být na chalupě a v přírodě. Dřu se jak kůň. A pak se divím, že už nemám sílu jako kůň.“
Hraje i za kamarády…
Ačkoli je Jiřině Bohdalové tolik let, kolik jí je, na důchodový odpočinek nemyslí. V posledních letech je její domovskou scénou Divadlo na Jezerce a lístky na její představení jdou stále rychle na odbyt.
„Jak člověk stárne, ztrácí jednoho po druhém kamarády, i ty nejbližší. Kolik skvělých lidí je v hereckém nebi. A já běhám po jevišti, po plátně… I za ně!“
Foto: Herminapress