Nevěra nemusí vztah zničit. Může být paradoxně šancí na záchranu vztahu, ve kterém není něco v pořádku. Jenže to bychom museli vědět, jak se zachovat, a také partner by musel jít do sebe.
Být v roli toho, kdo je podvedený, je bolestné. Většina z nás se proto zuby nehty brání tomu, přiznat si pravdu. Jenže když se nevěra provalí, už se pravdě vyhýbat nedá. A s ní přichází nápor smutku a vzteku.
Těžko čekat, že zachováme rozvahu a budeme to řešit s nadhledem. Emoce si prostě najdou cestu ven. Po prvním výbuchu bychom se ale měli někam stáhnout, nechat si všechno projít hlavou a rozmyslet si, co bude dál.
Co vlastně od vztahu čekáme, co doopravdy k partnerovi cítíme, co jsme a co nejsme ochotni odpustit.
Rozhovor narovinu
Nedá se svítit, jakmile jsme si rozmysleli, o co nám vlastně ve vztahu do budoucna jde, musíme si promluvit s partnerem. A to opravdu na dřeň. Tím není myšlena sprcha výčitek (i když se jí nevyhneme).
Potřebujete od něj zjistit, jak si situaci představuje dál, jak důležitá nebo nepodstatná pro něj nevěra byla, co je ochotný udělat pro to, abychom mu zase začali věřit. A vy máte právo bez obalu říct, co cítíte.
Takových důkladných hovorů bude stejně zapotřebí několik, asi těžko se všechno vyřídí z jedné vody načisto. Nic nezkazíme, budeme-li společně hledat pomoc u psychoterapeuta, který se zabývá párovou terapií.
Všechno je jinak. Navždy.
Jenže tím to teprve začíná. Kromě naší hrdosti a sebedůvěry utrpěla i důvěra v partnera. Nedávno jsme klidně věřili tomu, že partner v práci pracuje přes čas nebo si pak zajde s kamarády na pivo, teď bychom se tomu vysmáli.
Žádnému partnerovu slovu už nemůžeme věřit, všechno může být lež. Těžko se ubráníme nutkání ověřovat každé jeho slovo, kontrolovat mu kapsy a mobil.
Partner může celou situaci ještě ztěžovat tím, že se k situaci staví s bohorovným klidem a odmítá poskytnout odpovědi na naše otázky.
Jsem k ničemu…
Když se provalí partnerova nevěra, mívají ženy častěji než muži sklon na ni zareagovat tím, že začnou pochybovat samy o sobě. Hledají slabosti, kde nejsou, připadají si, že nestojí za nic.
Nevěra dokáže rozhodit sebevědomí i těch nejvyrovnanějších jedinců, a kdo tvrdí, že jeho se to tedy netýká, nejspíš patří k těm několika málo osvíceným jedincům, kteří už dávno pochopili, o čem život je. A nejspíš už o tom napsali knihu.
Nás ostatní aspoň na chvíli vyvede z míry, když dá partner přednost někomu jinému – jak máme rádi sama sebe a jak si věříme, to se ukáže v tom, jak rychle se z takového karambolu vzpamatujeme.
Tebe se to netýká
S tebou to nemá nic společného, zní dost oblíbená námitka, obvykle z úst muže, který podvedl ženu, než naopak.
Až se trochu uklidníte poté, co jste mu důrazně připomněla, že s vámi to rozhodně něco společného má – tedy do té míry, do jaké on má něco společného s vámi, zamyslete se nad tím, co tím vlastně říká.
Nejpřijatelnější je asi možnost, že pro něj nevěra nic neznamenala, nevkládal do aférky žádné emoce. Možná tím říká, že má jasno v tom, že odděluje sexuální eskapády a partnerský vztah. A nikdy nezpochybňoval vztah kvůli nevěře.
Možná si vás jako partnerky váží nebo jste pro něj zajímavá z jiného důvodu. Poskytujete mu pocit bezpečí, staráte se o děti, máte společné cíle. Anebo dobře vaříte…
Je ovšem stejně dobře možné, že se chtějí vyhnout vaší zlosti. Nechtějí čelit vašim výčitkám ani vaší žárlivosti. A už vůbec nechtějí vidět, že vás to opravdu bolí.
A zrovna tak je možné, že si rozhodně nechtějí připustit, že jejich nevěra partnerce opravdu ublížila.
Mnoho příčin, jeden průšvih
Těžko tomu věřit, ale nevěra (nejspíš ta krátkodobá) ještě nemusí znamenat, že partnerský vztah nefunguje nebo že to v něm zásadně skřípe. I když je pravděpodobné, že po ní už to skřípat bude.
Ten nevěrný z dvojice má třeba jen větší potřebu sexu, možná má strach ze stárnutí a z toho, že už nebude dost atraktivní, takže si chce potvrdit, že o něj ještě opačné pohlaví stojí (tenhle motiv bývá častý u stárnoucích mužů i u žen, které se po době izolace vrátily po mateřské do zaměstnání).
Možná má strach z blízkosti (s partnerkou), takže si nevěrou vytváří bezpečnější odstup. Anebo naopak touží po blízkosti a po větších projevech lásky. Možná má pocit, že ve vztahu je tím, kdo dává víc, a málo toho dostává.
No a pak je tu také obyčejná každodenní rutina a nuda a touha vyzkoušet něco nového a neobvyklého.
Netvařte se, že se nic nestalo
Tvářit se jako by nic, to nikomu nepomůže. A nejméně pak vám, protože v sobě budete dusit emoce, které stejně dřív nebo později někde vybublají na povrch. Buď vybuchnou a smetou všechno kolem, anebo vás budou pomalinku rozežírat a vztah koneckonců taky.
Až se trochu zklidní první nápor emocí, je načase si promluvit. Jen tak budete mít šanci se dozvědět, proč k nevěře vlastně došlo (a možná opravit svoje domněnky, které nemusí mít s pravdou nic společného).
Budete mít šanci případně zapracovat na sobě a změnit to, co z vaší strany přispělo k tomu, že se partner někde „zapomněl“.
Bez otevřeného rozhovoru o tom, co se stalo, nemáte šanci vztah doopravdy zachránit. I kdybyste se oba snažili jako diví tvářit se, že ten kámen uprostřed vašeho obýváku tam není, budete o něj zakopávat.
Bude vás to stát spoustu úsilí, dávat si pořád pozor, abyste se tím směrem ani nepodívali, a jakmile pozornost poleví, stejně si o něj ukopnete palec. Takže radši mluvte, abyste se hnuli z místa a možná vztah dokázali znovu vybudovat. Jen tak se může do vztahu vrátit blízkost.
A co když jsme to my?
Vzpomínáte na radu „Zatloukat, zatloukat!“, připisovanou našemu slavnému manželskému poradci Plzákovi? On sice mnohokrát popřel, že by to řekl tak, jak to bývá citováno, ale v paměti národa se tahle rada přesto drží zuby nehty.
Ono na tom něco je – když jsme tím, kdo selhal, my, a partner nic netuší, není zpověď ten nejlepší nápad. Hlavně mužská hrdost dostane pořádnou ránu. Takže ne zapírat a pokračovat, ale brát to jako šanci a začít ve vztahu něco měnit. Svěřit se má smysl jen v jediném případě, když je „to“ opravdu vážné.
Dát vztahu šanci
Jestliže totiž není ve hře jen obyčejná nevěra, ale ve skutečnosti tu jde o dlouhodobější, opravdu vážnější milenecký vztah, je fér, aby partner věděl, že se něco děje. Když už to uděláte, měl by dostat šanci o vztah bojovat. Jinak je jediným řešením rozchod.
Text: Kateřina Rodná, foto: Shutterstock