Doma je pořád co vylepšovat. Navrtat háčky, poličky, pověsit obraz… Ale ne vždy padne naše volání o pomoc na úrodnou půdu. Nevadí, poličku si zvládneme pověsit levou zadní.
1. Nejjednodušší polička na světě: potřebujeme jen prkno (koupíme v kutilském obchodě nebo obchodě s nábytkem), vzpěry, na které polici upevníme, obyčejnou tužku, vrtačku, hmoždinky, vruty, kladívko, metr a vodováhu.
2. Začneme tím, že se rozhodneme, do jaké vzdálenosti od okraje police umístíme vzpěry. Platí, že čím delší police, tím musí být materiál pevnější. Hodně zatížená police bude možná vyžadovat jednu vzpěru navíc uprostřed.
Má-li police nést větší váhu, neměli bychom vzpěry umisťovat až na konce. Od obou konců police naměříme stejnou vzdálenost a označíme ji tužkou.
3. Polici teď postavíme kolmo k zemi (to proto, abychom měli jistotu, že vzpěry nebudou polici přesahovat nebo naopak nedosáhnou až k okraji). Umístíme vzpěry tam, kde je chceme mít, a tužkou vyznačíme na polici místa, kde budou otvory na vruty.
4. Dalším krokem je přišroubování police ke vzpěrám. My jsme si zvolili poličku z měkkého dřeva, takže si vystačíme s obyčejnými vruty a šroubovákem.
Kdyby byla deska z tvrdšího materiálu, třeba lakované dřevotřísky, museli bychom si otvory předvrtat tenkým vrtákem.
5. Abychom se při šroubování tolik nenadřeli a především aby nám vrut někam nesklouzl, nejdřív na něj lehce poklepeme. Zakousne se a bude se nám líp pracovat.
6. Podpěry máme přišroubované a teď přichází druhá fáze: musíme poličku umístit na stěnu do správné výšky a hlavně rovně. Můžeme na to jít složitě (odměřením správné výšky na obou stranách od stropu nebo od podlahy), nebo jednoduše (pomocí vodováhy). Protože my tu vodováhu po ruce nemáme, pomůžeme si trikem s vodou:
Do průhledné sklenice napustíme vodu tak, abychom dobře viděli hladinu. Sklenici postavíme na polici a hned vidíme, jestli je polička vodorovně nebo ne.
Tip: Podobně si můžeme pomoci i tím, že na poličku položíme kličku. Kutálí se pořád na jednu stranu? Chybička v měření se vloudila!
7. Změřeno, vyrovnáno, zbývá tužkou vyznačit místa, kde budeme vrtat. Vodu ze sklenice můžeme vypít a jde se pro vrtačku. Změříme si délku hmoždinky, kterou budeme používat: takhle hlubokou díru budeme vrtat.
Nasadíme vrták požadované šíře (do úzké díry širokou hmoždinku nenatlučeme, z příliš široké bude vypadávat. A jdeme na to! Hlídáme si, abychom vrtali kolmo ke zdi.
8. Do otvorů zatlučeme hmoždinky. Ty se liší podle druhu materiálu, do kterého vrtáme: jiné jsou do betonu, jiné do porézních materiálů, třeba sádrokartonu, jiné do dutých cihel. S tím nám v obchodě ochotně poradí, není to žádná velká věda.
Aby hmoždinka v otvoru držela, nejdřív z otvoru odstraníme prach – foukneme do něj nebo ho vyluxujeme.
9. Jdeme do finiše. Poličku důkladně přišroubujeme na zeď. Právě jsme zvítězily nad gravitací a nad předsudky!
10. A teď už jen ozdobit a je to….
Tipy
Není vrtačka jako vrtačka. S obyčejnou příklepovou vrtačkou si vystačíme při vrtání do cihlové zdi nebo měkkých příček. Pevný beton pokoříme vrtacím kladivem.
Nástroje nemusíte kupovat, můžete si je i půjčit v půjčovně. Velké obchody pro kutily je běžně půjčují, vyplatí se ale naplánovat si rovnou několik akcí najednou, není to úplně za hubičku.
Při vrtání se kolem sype spousta drobounkého prachu. Nejjednodušší je prach rovnou během vrtání vysávat vysavačem, ale na to je zapotřebí nějaká ochotná ruka navíc.
Pomůže i papírový pytlík nebo obálka, kterou lepicí páskou přichytíme na zeď pod místo, kde vrtáme.
Foto: Daniel Zahrádka, Shutterstock, Text: Kateřina Rodná