I když si ho nepřiznáme, tělo na stres reaguje. Stres nejsou jen myšlenky, ale především změny řízené stresovými hormony. A ty vám můžou dát pěkně zabrat.

Nespavost

Není divu, že nemůžete spát – stres narušuje přesně ty procesy, které jsou pro usnutí podstatné: Dýchání a tep se mají zpomalit, krevní tlak má klesnout. Ve svalech má povolovat napětí a mozkové buňky mají zklidnit svou horečnou aktivitu.

Když se to povede, hluboké uvolnění pomalu přechází do spánku. Jenže při stresu je to vše obtížně dosažitelné. Organismus je nabuzený, aktivita mozku horečná, svaly stažené.

Časně zrána pak situaci ještě zhoršuje začátek zvýšené produkce stresového hormonu kortizolu. Pokud nespíte, pak teď už rozhodně neusnete.

Divné sny

Pokud se vám podaří usnout, pak mozek začne zpracovávat vaše denní zážitky a poznatky. Dokáže také „mazat“ nepříjemné vzpomínky a myšlenky, abychom se probouzeli v lepší náladě, než v jaké jsme usínali.

Ovšem při stresu je negativních vjemů příliš a pak zasahují do snění jako fantazie s nepřátelským, nebo dokonce hrozivým laděním.

Bolesti zad

Pokud nesportujete, máte zádové svaly ochablé. Při stresu v nich ale začne narůstat napětí, což se projeví jakožto bolest. Nejčastěji ji pociťujeme v oblasti krku, šíje a ramenou. Nebývá trvalá, ale často se vrací.

Křečovité stažení svalů krku může navíc vyvolat úporné a opakující se bolesti hlavy. Více než léky pomáhá uvolnění svalů masáží a rehabilitačním cvičením.

Nuda

Do ničeho se vám nechce? I to může být signál dlouhodobého přetížení psychiky obavami. Stres a úzkost oslabují důvěru ve vlastní schopnost dotáhnout cokoli k úspěšnému výsledku a od toho už je jen krůček k nechuti pouštět se do jakékoli aktivity.

Všechno se zdá být složité, námahou je i jakékoli rozhodování, včetně řešení banalit, jako je druh chleba, který koupíte. Pod obrazem znuděnosti a nezájmu o cokoli se pomalu a nenápadně rozvíjí deprese.

Lidé jako obtíž

Do lidských vztahů vkládáme hodně energie a o tu nás stres mocně připravuje, tím spíš, pokud je dlouhodobý. Vyčerpanost je pak nejen duševní, ale i fyzická, a tak se cítíme jako nemocní.

Nechuť s někým mluvit tak může být při dlouhodobém stresu srovnatelná s únavou z návštěvy, když máte oteklý krk a toužíte zalézt do postele. Není to skutečná nepřátelskost, ale nedostatek sil.

Nekončící rýma

Začne to zdánlivě lehkým nachlazením, které ne a ne odejít. Když se konečně začnete cítit lépe, tak se po pár dnech rýma vrátí nebo dostanete kašel. Jsou to jen lehká onemocnění, ale trvá nepřiměřeně dlouho, než ustoupí.

Je to známka toho, že chronicky zvýšená produkce stresových hormonů už podkopává výkonnost imunitního systému.

Padání vlasů

Stresová situace nemusí trvat dny, může se protáhnout na měsíce. V takovém případě se už začnou projevovat ničivé důsledky na zdraví.

Zvýšené vypadávání vlasů samo o sobě sice není ohrožující, ale naznačuje, že už tělo vyčerpalo rezervy, a tak v něm skrytě může docházet k vážnějším, byť neviditelným změnám.

Výkyvy váhy

Říká se, že se stresem hubne. Častěji ale jde o výkyvy váhy, kdy ztrácíte nebo přibíráte bez důvodu. Podíl na tom má jak snížená, tak naopak zvýšená chuť k jídlu, ale i změny v metabolismu vlivem stresových hormonů.

Úzkost

Netýká se jen vlastní příčiny stresu, i když z ní vychází. Dlouhodobě zvýšená hladina stresových hormonů, kterou podnítil původní problém, jako by nasazovala černé brýle.

A pod jejich optikou vás začnou i běžné životní komplikace neúměrně děsit a vyvolávat otázku, co bude dál. Je to velmi nepříjemný a navíc pro zdraví škodlivý stav, stálá úzkost prokazatelně zvyšuje nemocnost. Působí především na krevní tlak a imunitu.

Neklid a netrpělivost

Při dlouhodobém stresu lehce ztrácíme nervy. Je to tím, že stres vyčerpává jak fyzické síly, kde jdeme do rezerv, tak současně přetěžuje psychicky. Zkrátka na řešení sebemenšího dalšího problému už nemáme kapacitu.

Současně však nedokážeme vypnout a zbytečné věci neřešit, protože nás pohání stálý vnitřní neklid.

Nedostatek soucitu

Utopeni ve vlastních problémech reagujeme podrážděně na potíže jiných lidí. Škála reakcí se mění podle situace a míry vlastního přetížení, může sahat od nezájmu o cizí vyprávění až po vztek.

Je užitečné pojmenovat si tuto dočasnou neschopnost snášet problémy bližních a vytvořit si strategii, která zabrání ničení mezilidských vztahů. Stačí se naučit jen poslouchat a reagovat jen ze zdvořilosti.

Text: Lenka Korandová, foto: Px fuel