Nepřehlédnutelný originál. Charismatický modrooký chlap, který zraje jako víno. Od mládí „sklepák“ a vyhledávaný televizní a filmový herec, byť na akademii ho kdysi nevzali. A v posledních letech také hospodský!

Narodil se na Slovensku, v Kremnici. Pak žil na vsi nedaleko Tábora, pak několik let na Kubě, pak v Praze na sídlišti… Jeho otec pracoval v podniku zahraničního obchodu, byl u realizací strojírenských zakázek, a tak rodina často cestovala s ním.

Mimochodem, Tomáš Hanák jednou prozradil, že je svému otci hodně podobný. „Zjev jsem zdědil, jsem věrnou kopií táty. Sám sobě už jsem se okoukal, už mě nebavím.“

Fešák od vesla

Sám sebe nebaví, zato jiné ano. V článcích jemu věnovaných se hojně objevují spojení idol žen, idol ženských srdcí, sexy muž…. Bývá přirovnáván k Paulu Newmanovi nebo Clintu Eastwoodovi.

Fakt je, že Tomáš Hanák v mládí sportoval, sedm let se věnoval veslování, dokonce byl několikrát mistrem republiky, reprezentoval. A figura mu zůstala. „V posilovně jsem nebyl čtyřicet let, ale dost pracuju rukama, na zahradě.

A nějaká ta kondice mi asi zbyla po vrcholovém veslování, kterému jsem se dlouhé roky věnoval.“ Také prý začal pravidelně plavat.

„Co se týče kondice, nejsem na tom špatně, ale jistěže mě občas zabolí v zádech, a když se pro něco ohýbám, zaujmu polohu staré plející babky. Stárnutí a ztráta pružnosti a elastičnosti jsou taky zábava…“

Na vysoké jen na skok

Odmaturoval na gymnáziu a pokračoval ve studiu na Vysoké škole ekonomické, na oboru zahraniční obchod. „Byl jsem rád, že můžu studovat španělštinu a francouzštinu.

Ale vyhazov kvůli chartě to stejně brzy ukončil.“ Pak se živil jako rybář, skladník, číšník, loutkoherec, asistent režie… „A když bylo volno, byly knihy nebo jsem něco kutil, vrtal, stloukal nebo psal. Skládat slova do vět a rýmů je dobrodružství.

Stvořitel mi prostě nedopřál šanci pocítit nudu – skoro bych si přál ji poznat, pár hodin či dnů se zodpovědně ponudit.“ Mezi vší tou nenudou se také pokusil o přijetí na DAMU, chtěl studovat herectví. Nebyl přijat.

Osud jménem Sklep

To už ale „spadl“ do sklepa, toho s velkým S! Na začátku 70. let totiž půjčila babička Davida Vávry svůj sklepní prostor svému čtrnáctiletému vnukovi a jeho stejně starému kamarádovi Milanu Šteindlerovi.

Kluci si tam vymýšleli scénky, psali básničky. Za pár let se to líbilo dalším kamarádům. A v roce 1978 i stejně starému Tomáši Hanákovi. V jedinečném Divadle Sklep působí Hanák jako herec a scenárista dodnes.

Život s Mlýny

Jeho filmovou dráhu odstartovala role ve snímku Bony a klid a Pražská 5. Do povědomí diváků se pak dostal díky snímkům režisérky Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam a Pasti, pasti, pastičky nebo filmům Cesta z města a Cesta do lesa režiséra Tomáše Vorla.

A také díky filmovému záznamu divadelního představení Mlýny, komedie z prostředí vojenské služby, kterou „sklepáci“ vytvořili na motivy hry Václava Havla Život před sebou.

Jde o vskutku kultovní představení, které mělo premiéru na sklonku roku 1989 a je na repertoáru divadla dodnes.

Hospodským u dráhy

První manželkou Tomáše Hanáka byla Tereza Kučerová, dcera nezkrotné a báječné režisérky Věry Chytilové. Jejich cesty se však za čas rozešly. Nyní je ženatý s paní Barborou a žijí v domku v Nižboru na Berounce, kde je Hanák také zastupitelem.

A poslední léta i hospodským! Před více než deseti lety se rozhodl, že zachrání chátrající dřevěný železniční sklad z roku 1876 a promění ho v nádražní hospodu. „K dráze jsem měl vždycky blízko, děda byl ajznboňák.

Hrozně rád jezdím vlakem, jen tak se svačinou, s plátkem gothaje mezi dvěma chleby. Bylo mi líto toho starého skladu. Temná budova bez oken čekala na svůj konec, teklo sem, byli tady bezdomovci, vajgly, hnus.

Tak jsem to koupil.“ K někdejšímu „magacínu“ přibyl i vagon z roku 1948, ve kterém lze z části přespat, z části slouží jako salonek, a „nádražka“ s názvem Zastávka Nižbor byla na světě.

O tom, že se povedla, svědčí fakt, že ji Obec architektů ČR zařadila mezi následováníhodné příklady využití vysloužilých drážních budov.

Koníčkem je cestování

Tomáš Hanák moc rád cestuje. Ale nepředstavujte si žádné resorty u pláží, někdy to prý bývá pořádně divoké. Byl uchvácen Orinokem, překročil Mississippi… Rád cestuje sám a zažil prý leccos.

Ve středním Turecku ležel na skále na břiše, nahoru už to nešlo, zpátky už taky ne, jen hlubina. „Ta bezmocnost byla až k smíchu. Nebo jednou v noci, v mrazu, Zapadákov na jihu Alabamy, mrtvo, pusto.

A od zavřené benzinky se vylouply dvě postavy v kapucích, chůze vrávoravá, tváře temné, bělma kalná – a šly ke mně, kam jinam…“ Když herec vypráví o svých cestách, zdůrazňuje, že náhodné, neplánované zážitky jsou často nejlepší.

„Mám rád místa, kde chcípá nebo už chcípnul pes, místa, která nejsou v průvodcích. Zaprášené křižovatky v krajině, průmyslová předměstí, plechové haly, přístavní jeřáby rozežrané rzí. Obyčejné, často mizerné jídlo. Nevhodný stan na nevhodném místě.

Cítit nejvšednější, zdánlivě nudný život – to mě vzrušuje i naplňuje klidem. Štěstím k tomu je dobré nemít navigaci a často bloudit! Bloudění je ta nejlepší cesta, jak najít nejlepší místa.“