Kdysi v seriálu Hop, nebo trop předvedl, že na lyžích to fakt umí. Hrál v něm sportovního nadšence, místy až šílence. Ve skutečnosti to ale u něj se sportem není tak žhavé, tedy až na ty lyže – na těch vyrostl, a celoživotní fandění fotbalovému týmu z Teplic. Holt kluk od Krušných hor.
Jako místo narození uvádí Ústí nad Labem, dětství však prožil v nedalekém Chlumci. Krušné hory na dosah, a tak není divu, že na lyžích stál už ve čtyřech letech a na sjezdovce prý doslova vyrostl. Také hrál fotbal – prý špatně, ale moc rád.
Od páté třídy hrál za žáky i soutěže. „Chodil jsem poctivě na každý trénink, ale nejsem talentovaný, byl jsem kopyto, a tak jsem skoro všechny zápasy proseděl na střídačce.
Na to, kdy jsem poprvé střídal a fakt šel na to škvárové hřiště při zápase, si pamatuju dodnes. Gól v soutěži jsem ale nikdy nedal.“ A vzpomíná i na dědečka hospodského. „Už jako malý kluk jsem vedle něj stával u pípy. Pivo mám rád…“
Chtěl poznat všechno
Vychodil základku, odmaturoval na gymnáziu. Šel studovat programování a prý mu to i šlo…. Jenže začínaly „devadesátky“ a v Ústí vznikla alternativní hudební stanice Radioclub. „Tohle zastínilo všechno ostatní.
Na školu jsem se vykašlal, zato v rádiu jsem okamžitě začal vysílat. Sice bez nároku na honorář, ale měl jsem tam například pořad o Nicku Caveovi, za což bych si snad i platil!“ Moderátorem byl rok.
Jednou ho poslali do ústeckého Činoherního studia, aby natočil rozhovor. Divadlo ho tak zaujalo, že se rozhodl v něm pracovat. A tak se stal z moderátora kulisákem a časem si i malé roličky zahrál.
„Začal jsem bydlet v jednom bytě se dvanácti ústeckými máničkami, z nichž půlka byli feťáci a půlka normální alkoholici mého typu.
Bral jsem šestnáct stovek měsíčně coby kulisák v Činoherním studiu, ale na druhou stranu jsem vůbec nic nepotřeboval, nic jsem od života nechtěl, nic mě netrápilo.“ Nedávno na tu dobu zavzpomínal: „Když mi bylo dvacet, chtěl jsem poznat všechno. Dnes už rozhodně nechci…“
Skutečně hercem!
Pak se přihlásil na Divadelní akademii múzických umění, byl přijat a v roce 2000 školu dokončil. Když se to dozvěděla jeho paní učitelka ze základní školy, velmi se prý podivila: „Tak Marek je herec!
To je ten poslední ze školy, který to mohl dělat!“ Marek to vysvětloval: „Mně není pořádně rozumět. Mám od narození křivou pusu, do deseti let jsem chodil k logopedovi, mluvil jsem doslova na půl pusy.“
19 let s jednou rolí
Marka Taclíka mohou diváci, pokud se tedy hraje, vidět na několika pražských scénách. Rolí, která jej provází hereckým životem, je však Valene Connor v představení Osiřelý západ v Činoherním klubu. Premiéra byla už 8. března 2002 a hraje se dodnes.
„Tohle by byla devatenáctá sezona, kdybychom hráli…,“ povzdechl si na sklonku roku 2020.
Horníkem na dole Dukla
Hercova filmografie je bohatá. V roce 1999 začal mladým knížetem v pohádce Zimní víla, pak si zahrál „plašana“ Ondřeje v ceněném filmu Jedna ruka netleská. Byl jedním z party kamarádů v pohodovém seriálu Hop, nebo trop.
A když hodně skočíme, tak v živé paměti televizních diváků je dvoudílný film Dukla 61, natočený o neštěstí v dole Dukla v Havířově v červenci roku 1961. Při požáru tenkrát zahynulo sto osm horníků!
Marek Taclík ztvárnil jednu z hlavních postav a na natáčení v jednom rozhovoru vzpomínal: „Sfárali jsme a pak jsme šli ve tmě, v bahně, každý se svou baterkou ještě čtyřicet minut na plac. I pauza na oběd byla dole.
Byli jsme pod zemí i dvanáct hodin v kuse.“ Předem mluvil s pamětníky, setkal se s havíři i při natáčení samém a dodnes je prý s některými ve spojení. „Píšou mi současní i bývalí horníci a děkují mi, jak jsem toho havíře zahrál.
Za to jsem hrozně rád, že mi mou postavu věří, to je pro mě skutečně největší ocenění.“
Spokojený taťka
Se svou partnerkou Pavlou má Marek Taclík dvě malé děti. „Není to úplně pozdě, a ani ne brzo. Matyldě byly v listopadu tři, Tondovi bude v únoru rok.“ Vaří, přebaluje, hraje si s nimi. S dcerou chodí plavat.
A plánuje, že by měl vylepšit svou fyzickou kondici. „Když máte dítě ve dvaceti, tak stíháte. V sedmačtyřiceti s nadváhou je to těžší… Když běhám s Matyldou po parku, tak jí nestačím a cítím, že bych se sebou měl něco dělat.
Budu muset, jinak ty dvě děti prostě nezvládnu.“ Každopádně si pochvaluje, že mu děti daly řád, který neměl. „Dnes přijdu domů po půlnoci jen jednou ročně a ne dvacetkrát do měsíce.
Ještě před pár lety jsem si nedokázal představit, že budu radši doma než někde s kamarády v hospodě. Ostatně už bylo na čase.“
Robin Hood po česku
Jak už bylo řečeno, dodnes rád lyžuje a už se těší, jak k lyžím přivede své děti. Miluje fotbal, i když sám už ho nehraje, o to raději chodí fandit. Rád tráví čas na rodinné chalupě ve Frýdlantském výběžku. Tam jezdí na kole a, považte, také střílí z luku!
„Jsem ještě horší lukostřelec než fotbalista, ale líbí se mi to. Koupil jsem si luk, terč a střílím si na poli…“
Co řekl o…:
… o stresu: „S věkem tréma vzrůstá jak při natáčení, tak na divadle. Každá nová role znamená stres. Svoji nervozitu přenáším na všechny kolem, což se jim, to chápu, nelíbí. Už se to ale lepší, dost na tom pracuju. Zpočátku jsem přišel na plac a naštval všechny okolo.“
… o sobě: „Já toho vlastně moc neumím. Vím, že mám štěstí, role, jako jsem měl v Dukle nebo v Terapii, jsou pro mě radost. Jenže pak vždycky nastoupí pochyby, zda jsem ty příležitosti opravdu využil, jak jsem měl.
Pořád si moc nevěřím. Při natáčení se většinou chovám suverénně, až jdu všem na nervy, ale zpětně pochybuju, jestli jsem to zvládl nejlíp, jak jsem mohl.“
… o golfu: „Došel jsem k tomu, že na golfu něco je. Když přijdu mezi kamarády jako David Ondříček, Jirka Macháček, Jirka Bartoška, tak se baví o golfu. Já se v tu chvíli můžu sebrat a jít domů. Kdybych začal hrát, mohl bych se do hovoru zapojit…“
… o fandění: „Mám rád fotbal a už 20 let bydlím na Praze 10, tak chodím na Slavii a na Bohemku. Ale srdce zůstává v Teplicích.“
… o řízení: „Když někam jedete, otevřete kufr auta a do něj si dejte své problémy. Odřiďte, kam potřebujete, pak kufr otevřete a vezměte problémy s sebou. Ale netahejte je za volant.“
Foto: Herminapress, ČT, CSFD, Divadlo na Jezerce, Divadlo na Fidlovačce
