Naše nejpopulárnější zpěvačka má sympatické ženské koníčky, takže chvíle volna tráví s vlnou, přízí, háčky a jehlicemi nebo nad šicím strojem. Zkrátka činorodá povaha.

Lucie, sedíme u vás na zahradě, hezky nám svítí sluníčko. Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla žít právě tady v Otvovicích?

Otvovice je pro mne nejkrásnější místo, protože tady jsem se narodila. Každý má asi nejraději místo, kde se narodil, byl malý a chodil do školky, hrál si s dětmi, kde ho maminka vodila za ruku, zkrátka vše, co mu připomíná nejsladší, bezstarostný věk.

Jako každé mládě jsem nejprve vyletěla z hnízda, abych se do něj opět pokorně vrátila.

Když to hodnotíte s odstupem času: Bylo to dobré rozhodnutí se tu usadit?

Jsem tady opravdu ráda. Když se podívám ze svého domu nebo ze zahrady, vidím celou naši vesnici, celé údolí, domy mých kamarádů a je mi dobře na duši.

Na jedné straně vidím školu, kam jsem chodila do první třídy, na druhé straně kulturní dům, kde jsem poprvé v sedmi letech zpívala na jevišti. Pro mne je to nejlepší místo.

Po podnájmech v Praze, vilách v Jevanech a na Floridě to ale byla velká změna…

Největší skok byl asi z těch pronájmů do Jevan a největší změna přišla s narozením syna. Ale když se podívám zpátky, tak se mi po Praze ani po Jevanech nestýská. Našla jsem místo, kam patřím, místo, kde se člověk uklidní a všechny otazníky se ztratí. Změna to vlastně nebyla žádná, prostě jsem se vrátila domů.

Domov díky náhodě

Podle čeho jste váš dům vybírala?

O některých věcech mám pocit, že je vím dopředu. Když jsem chodila do školy, tak jsem se dívala se zalíbením na takový krásný dům se stromy okolo a tak nějak jsem k němu vzhlížela. A jak se sny, když jsou hodně silné, plní, tak se mi splnil i tento. Díky náhodě se mi ten dům podařilo koupit.

Ale v něm přece nebydlíte…

Asi rok jsem s jedním architektem připravovala rekonstrukci, když mi soused nad ním ukázal svůj dům se zahradou a nabídl mi ho ke koupi A já jsem okamžitě vyhodila projekt na rekonstrukci a koupila od něj ten jeho dům se zahradou.

Za další dva roky malování a plánů se mi podařilo začít budovat a po několika dalších letech se nastěhovat do domu, který bude už navždy mým domovem a z kterého se už nikdy stěhovat nebudu.

Navrhovala jste si ho sama?

Dva roky jsem s úžasným architektem a se skvělým týmem malovala, měnila, vyhazovala. Ještě když se začalo stavět, tak i pak jsem měnila. Nejsem architekt, ale můžu říci, že je to dům podle mých představ a podle mého gusta.

Vnitřní zařízení je práce architekta nebo vaše?

Chci mít doma řád, aby bylo vše logické a nemusela jsem přemýšlet. Vybrali jsme jednoduché plochy, jenom kámen, dřevo, bílé vestavné skříně, prostě to, co neruší.

Stejně tak jsem nechtěla mít barevnou zahradu, je pouze zelená, jenom červený javor je tam ve třech podobách.

Ruční právě jako koníček

Ví se o vás, že jste velmi praktická. Dokážete si poradit i s chlapskými činnostmi?

Mne třeba uklidní, když uklidím garáž. Nebojím se něco smontovat, opravit, vyměnit žárovku. To mne naučil život, že se musím sama starat. I když nemohu říci, že bych byla zcela bez mužské přítomnosti.

Můj bývalý partner je mým nejlepším kamarádem, s nímž jsem tak často, že vždy, když je něco třeba, tak zasáhne. Máme se natolik rádi, že vždy budeme rodina.

Na co jste ve svém domě opravdu pyšná?

Dům je postavený tak, aby se do něj v případě potřeby vešla celá moje rodina. První poschodí je bezbariérové a vůbec je velmi praktický. Mám tam vše, co potřebuji, abych se udržela ve formě a mohla i relaxovat. Zároveň je to místo, kde jsem sama pro sebe. Tam se zavřu a patřím jen sobě a své rodině.

Vaším koníčkem jsou, jestli se nepletu, ruční práce.

Nepletete. V jednom pokoji, který sice měl být dětský, ale protože mi Bůh nadělil jedno dítě, tak jsem ho zabrala já právě na ruční práce, mám krabice s vlnou, přízí, háčky, jehlicemi, kleštěmi, šicí stroj.

Vy ale háčkujete i při cestách na koncerty v autě…

Díky tomu, že jsem pořád na cestách, tak mnohé dělám v autě. Třeba růžence či andělíčky, ty pak prodávám na koncertech a peníze věnuji na nějakou dobrou věc – ať už na konto Bariéry, teď jsem přispěla na opravu tří kostelů.

Chtěla bych také přidat na sanitku pro centrum, v němž se starají o nemocné alzheimerovou chorobou a o seniory. Takže někdo má v autě na klíně počítač, já svoji malou dílničku.

Letošní rok je pro vás jubilejní pracovně i osobně.

Já jsem se na něj těšila a byla jsem i zvědavá a on opravdu splnil moje očekávání. Měla jsem obrovské koncerty, nyní jsem na vánočním turné, jehož koncerty se zdvojují, protože jsou všude vyprodané.

Vydala jsem desku, která mě těší a která má úspěch, ocenila ji i kritika.

Můžu být tedy spokojená, a hurá na plány do příštího roku, v němž mám před sebou 35 let spolupráce s Arakainem, 25 let s Ondřejem Soukupem a Gábinou Osvaldovou, 20 let se svým manažérem Jiřím Koublem.

Nejdůležitější je rodina

Jaké je tedy Lucie Bílá po tolika letech kariéry?

Myslím, že se až tolik nezměnila. Možná jsem byla před patnácti lety půvabnější, ale byla jsem hloupější. Dnes víc věcí vím a víc věcí mám. Ale to, že jsem si vždycky vážila rodičů a že pro mě byla důležitá rodina, to zůstává. Pro ni bych udělala cokoliv.

Blíží se Vánoce, pečete na ně cukroví?

Na cukroví byla mistr moje maminka, teď mi pomáhají kamarádky nebo jejich maminky, které pečou vánočky. Co si ale opravdu vychutnávám, a dělám to i pro svoji milovanou vesnici, je vánoční výzdoba, od loňského roku ji mám opravdu vychytanou. Na ni jsem pyšná.

A nejen u mne doma. Vedle školy stojí velký smrk, na něj jsem pořídila světelný řetěz, k němuž letos přibudou i vánoční hvězda a ozdoby. Pro mne rodina je i celá naše vesnice.

Jak bude vypadat váš vánoční stůl?

Některé věci, jako právě cukroví, nestíhám, ale vánoční stůl si připravuji vždy sama. Vím, že bude bílý a dám si na něj svoje uháčkované vánoční hvězdy, vločky, srdíčka, anděly.

A bude i tradiční kapr se salátem?

Salát určitě, takový ten maminčin. Máme rádi řízky, ale máme rádi i kapra. A rybí polévku, tu nejlepší dělá můj bývalý partner Péťa. Tak se těším, že ji přinese i letos.

Ve zkratce

Narodila ve v roce 1966 v Otvovicích, kde dnes žije.

Jako zpěvačka prošla nejznámějšími muzikály uváděnými v Česku jako Les Misérables, Dracula nebo Krysař, vydala řadu sólových alb, podílela se na několika filmech jako zpěvačka i herečka a po několik let se pevně držela na výsluní popularity ve výroční anketě Český slavík.

S někdejším přítelem Petrem Kratochvílem má syna Filipa (nar. 1995).

Text: Bohumil Brejžek, foto: Herminapress, Nextfoto, Shutterstock