Práce má dost, vztah s přítelkyní klape a dcera mu roste do krásy.
Pochází z Modřic u Brna, kde prožil typické dětství kluka z vesnice – v létě fotbal, v zimě hokej. „Maminka pracovala jako šička a táta byl soustružník. Měl jsem ten správný dělnický původ, ale v ničem mi nepomohl.
Ven jsme nejezdili, protože jsme na to neměli, auto jsme neměli, na lyže jsme taky nejezdili.
První džíny jsem si koupil v patnácti, když jsem si na ně vydělal u sbíječky.“ Jiří to v dětství neměl jednoduché, jeho rodiče se poprvé rozvedli, ještě než šel do školy, pak se zase vzali a znovu rozvedli, když základní školu končil.
„Po jejich prvním rozvodu jsem byl u maminky, a když se pak rozvedli podruhé, to mi bylo čtrnáct, zůstal jsem s tátou. S maminkou jsme pak k sobě dlouho hledali cestu.“
Zamiloval se do vůně líčidel
Jako malý vždycky chtěl být pilot. Nebo policajt, ideálně kriminalista. Pak začal chodit do dětského souboru Pirko brněnského studia Čs. rozhlasu.
Ta zkratka znamenala Pionýrský rozhlasový kolektiv, byla to brněnská „verze“ pražského Dismanova rozhlasového souboru. Z té doby mu utkvěla vůně líčidel – líbila se mu tak, že si po představení nechtěl nechat smýt namalované pihy.
Nicméně o herecké kariéře po základce vůbec neuvažoval a šel na gymnázium. V dalších letech pak byl vedle studia středobodem jeho zájmu společenský tanec.
Chytl ho hned na první lekci v tanečních a s partnerkou potom několik dalších let trénovali, soutěžili a získávali ceny.
Od ochotníků do Šumperka
Shodou okolností a náhod právě v roce, kdy maturoval, vstoupilo do života Jiřího Dvořáka opravdové divadlo. Otcův kamarád ho přizval na zkoušku ochotnického souboru v Ořechově u Brna.
„Bylo mi osmnáct, moc jsem nad tím neuvažoval a řekl, že třeba jo…“ Když přišel poprvé na zkoušku, měl soubor tři týdny před premiérou. Narychlo mu v tom představení připsali roli.
„A po premiéře mě vedoucí souboru šokoval návrhem, abych šel hned po maturitě jako elév do divadla v Šumperku, kde měl zanedlouho něco režírovat.“ Rozmýšlel se, ale pak kývl. „Tatínek mi tehdy řekl úžasnou větu, kterou pak ještě několikrát v životě zopakoval:
‚Já ti to teď zakážu a ty mi to jednou budeš vyčítat.‘“ Do Šumperka, na nevábnou hereckou ubytovnu ho doprovodil a s těžkým srdcem ho tam zanechal.
„Až po letech se mi přiznal, že když tehdy odjížděl, zastavil za městem auto a brečel, že mě nechává v tak hrozném prostředí.“
Divadlo je základ
V Šumperku hrál rok a pak se přihlásil ke studiu herectví na JAMU. „Byli jsme dobrý ročník, vedla nás Jana Janovská a ta nám vštípila do paměti, že divadlo je základ.“ Už během studií hostoval Jiří Dvořák v brněnských divadlech, ve 4. ročníku byl na půl úvazku v Mahenově divadle (dnes jedna ze scén Národního divadla Brno) a tam také získal hned po absolutoriu první angažmá.
Po třech letech se přemístil do Divadla bratří Mrštíků, dnešního Městského divadla v Brně, a v roce 1999 dostal nabídku od tehdejší ředitelky pražského Divadla na Vinohradech Jiřiny Jiráskové a stal se na osmnáct let členem zdejšího souboru.
„Brnu vděčím hlavně za to, že jsem v Praze. Jestli jsem se někdy něco naučil, tak to bylo právě v Brně. Hrál jsem tam krásné, velké věci a potkal se s úžasnými lidmi. Vzpomínám na to rád a rád se do Brna vracím. Když přijedu a mám čas, zajdu i do Mahenky nebo k Mrštíkům.“
Dvě manželství, dva rozvody…
Ono životně důležité „ano“ říkal dvakrát. Poprvé se oženil krátce po škole s operní pěvkyní Yvetou Tannenbergerovou, ale manželství skončilo už po dvou letech. A pak se sblížil se svou kolegyní z Vinohradského divadla Barborou Munzarovou.
Vzali se v roce 2002 a mají spolu dceru Annu. Ani tohle manželství ale nevydrželo a po sedmi letech je ukončil rozvod.
„Vycházíme si s Bárou vzájemně vstříc. Když má někdo z nás práci, tak si to prohazujeme, je to někdy velmi dynamické. Ale Anča přepíná bez problémů.“
Táta na plný úvazek
„Když mám Andulku, jsem naplno tatínkem. Povídáme si, vaříme, jezdíme na kole a také na výlety, třeba za mojí maminkou, která bydlí na vesnici u Brna. Snažím se být dobrým otcem a zároveň být parťákem. Když jsme s Áňou spolu, bavíme se bez kliček.
Myslím, že je důležité, aby tak byla komunikace mezi rodičem a dítětem nastavená. Vzájemná důvěra, úcta, respekt. Když má ve vás dítě důvěru, autorita přijde automaticky.“ Už téměř osm let je Dvořákovou partnerkou právnička Jitka Randárová.
Je o spoustu let mladší, ale vztah evidentně funguje. Navíc si prý rozumí i s hercovou dcerou. „Od začátku si to sedlo jako pr… na hrnec. Jíťa má mladší sestru, i díky tomu to ani minutu neskřípalo.
Když mám představení nebo jinou práci, můžu spolu holky klidně nechat doma a nechybím jim.“
Od Stanleyho k Uriášovi
Americký voják Stanley v televizním filmu Vůně vanilky. Kriminalista Sumara ve Ztracené bráně, který platil své kolegyni v podání Ani Geislerové pokuty za sprostá slova. Lobbista Kříž ve druhé řadě Labyrintu.
Ale především čert Uriáš, sympatický pokušitel anděla Páně. To jsou role, v nichž znají Jiřího Dvořáka snad všichni „Báli jsme se, aby byl druhý díl Anděla Páně stejně dobrý, jako ten první. Jak říká Jirka Strach:
Nikdo nemá rád blbý dvojky.“ Výsledek předčil všechna a očekávání – na druhého Anděla přišlo na přelomu roku do kin 1 134 220diváků! „S Ivanem Trojanem se máme rádi, vždycky je s ním sranda, popovídáme si o věcech vážných i nevážných.
Ten, kdo smečuje, nebo kdo dává góly, abychom to dali do Ivanovy terminologie, musí dostat dobrou nahrávku. A mně nevadí přihrávat, když vím, že z toho bude gól.“ A s režisérem Jiřím Strachem spolupracuje už od již zmíněné Vůně vanilky.
„Jirka je neuvěřitelně laskavý. A není dogmatický. Když přijdou herci s lepším nápadem, než má on, tak pokorně sklopí ty své uši a přijme lepší variantu.
A právě tohle vytváří na place víceméně atmosféru klidu a pohody, která je navíc hodně tvůrčí,“ vysvětloval v jednom rozhovoru Jiří Dvořák a dodal: „On mně byl na svatbě za svědka, já jsem mu byl na svatbě za svědka.“
Snaží se přibržďovat
Připouští, že, co se práce týká, lehce přibržďuje. „Neberu všechno. Snažím se dělat věci, které mě baví a které mají smysl.“ Od ledna 2017 je na volné noze, ale stále se hlásí k Divadlu na Vinohradech.
Vloni na podzim měl zdravotní problémy, a tak omezil i divadelní aktivity. Navíc začal ztrácet „divadelní radost“, prý možná proto, že měl hodně textově velmi náročných rolí. „Uvidím, snad se někdy vrátí…“ Ani bez divadla se ale nudit nebude.
V létě začíná točit třídílný televizní dokument o československých legiích – v Rusku, na Ukrajině, v Itálii, ve Francii, na místech, kde se boje odehrávaly, a pokud možno i v době, kdy se odehrávaly. „Ti legionáři byli neuvěřitelní frajeři, na natáčení se moc těším!“
Jiří Dvořák ve zkratce
Narodil se 4. února 1967 v Brně
1988-1989 elévem v Severomoravském divadle v Šumperku
1989 absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění
1989-1992 angažmá v Mahenově divadle (dnes scéna Národního divadla Brno)
1992-1999 členem souboru Divadla bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo v Brně)
1999-2017 členem souboru pražského Divadla na Vinohradech
Nyní na volné noze
Filmy: např. Vůně vanilky (2001), Anděl Páně (2005), Operace Silver A (2007), Zemský ráj to napohled (2009), Šťastný smolař (2012), Osmy (2014), Anděl Páně 2 (2016)
Seriály: např. Ďáblova lest (2009), Ztracená brána (2012), Sanitka 2 (2013), V.I.P. vraždy (2016), Labyrint (2017)
Rodina: S bývalou manželkou Barborou Munzarovou (herečka, 45) má dceru Annu (14). Žije s přítelkyní Jitkou Randákovou (právnička, 29).
Co řekl o …:
… o setkávání se: „Jsou setkání, která, když máte štěstí, nastanou tak dvakrát třikrát za život. To pak máte pocit, že je ten člověk naproti vám vaší součástí, a je jedno, jestli s ním žijete, nebo je to přítel či kamarádka. Prostě někdo, s kým si nemusíte říkat vůbec nic.“
… o příležitostech: „Herectví je krásná práce, když dostanete dobrou příležitost. Znám spoustu nešťastných herců. Jsou výborní, ale třeba jen nebyli ve správný čas na správném místě.“
… o závisti: „Nikdy jsem nikomu nic nezáviděl. Maximálně cítím obdiv k tomu, kdo je opravdu dobrý. Když jsem daboval mladého Jacka Nicholsona, název filmu už si nepamatuju, tak on tam měl velký hysterický záchvat kvůli nějaké babě – a já jsem si jen říkal:
jak to dělá, kdy dýchá, jak to, že je tak pravdivý? Ale ani tam jsem necítil závist, protože jsem věděl, že na něj nemám.“
… o smíchu: „Hodně se smějte! Ve smíchu je spousta energie a úsměv nikdy nic nestojí.“
… o zkušenostech: „Až s odstupem jsem si uvědomil, že mi divoké rodinné vztahy z dětství poskytly spoustu námětů pro hereckou práci. Když herec vede jen poklidný život, není snadné v sobě najít a na jevišti předvést různé hlubiny, propady a osobní krize.“
