Vystudovala dva umělecké obory – herectví a choreografii. Představitelka krásných princezen se časem přehrála na krásné lékařky, je léta vdaná za muzikanta Petra Maláska a mají syna-loňského maturanta. Hraje divadlo, natáčí, vymýšlí taneční choreografie a také navrhuje kabelky!
Pochází z vesničky nedaleko Písku, a i když do školy začala chodit už v Praze, kam se rodiče – ekonomka a matematik – přestěhovali, na jih Čech k babičce a dědečkovi se pravidelně vracela na prázdniny.
Tak si užila, jak sama jednou vyprávěla, klasické vesnické dětství. „S klukama jsme tam lezli po stromech, jezdili na kolech, pořád jsme byli v lese, v potoce, chytali žáby.
Starala jsem se o kočky a pejsky…“ Dana měla odjakživa nadání pro sport a také spoustu dalších zájmů. Už jako maličkou ji nadchlo krasobruslení. A to natolik, že jí nebylo zatěžko vstávat na ranní předškolní tréninky.
Však je dvojnásobnou juniorskou mistryní republiky v tancích na ledě! Také se ale učila hrát na klavír, dělala moderní gymnastiku, dostala se do baletní přípravky Národního divadla…
Přijímačky nanečisto
Časem začala chodit i na dramatickou výchovu a pak stala se členkou Dismanova dětského rozhlasového souboru. Bylo rozhodnuto.
I když… Zajímavostí je, že ačkoli dala na varování rodičů, zvláště tatínka, že baletní kariéra má jepičí trvání, na zkoušku se přihlásila k přijímačkám na konzervatoř na taneční obor. Udělala je!
„Chtěla jsem si jen dokázat, že na to mám.“ Později místo tančení maturovala na sportovním gymnáziu a vystudovala na herectví divadelní akademii. Ale hned potom také na hudební akademii choreografii. Má tedy dva tituly MgA., což je magistr umění!
Ze Zábradlí k do muzikálu
Už během studií hostovala na profesionálních scénách, například v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, a po absolutoriu získala angažmá v Divadle Na zábradlí. Vydrželo však jen pár sezon a pak se stala umělkyní na volné noze.
Dnes ji můžeme vidět nejčastěji v představeních Divadla Bez zábradlí. A nebo v muzikálu Trhák, který se na námět známého hudebního filmu pánů Svěráka a Smoljaka hraje v pražském Divadle Broadway. Dana Morávková hraje listonošku – jezdí po jevišti na kole a zpívá.
Žena dvou tváří
„Mám to uvnitř půl na půl. Pokud dostanu nabídku na choreografii a ta hudba a lidi mě zajímají, velmi ráda do toho jdu. Je to moje druhá profese a strašně mě baví.“ Dana Morávková o sobě říká, že je coby choreografka umanutá.
„Když pracuju, nevím o světě, ale jsem šťastná.“ Je podepsaná např. pod choreografií Rusalky ve Státní opeře nebo filmu Muzikál aneb Cesty ke štěstí. Ale vymýšlí také sestavy pro malé krasobruslařky nebo moderní gymnastky.
„Vždycky vycházím z dovedností té které holčičky. Svého muže Petra poprosím, aby mi sestříhal muziku, a nechám se jí vést.“ Petr Malásek k tomu v jednom rozhovoru dodal:
„Pokaždé s úžasem zírám, co z mojí ženy vypadne, a jsem na ni pak patřičně pyšný. Líbí se mi její způsob práce, slovník i způsob přemýšlení. Pracuju s ní strašně rád.“
„Máme se rádi…“
S muzikantem Petrem Maláskem se seznámila při práci v Divadle na Zábradlí. Dělala choreografii pro představení Kabaret, on aranžoval hudbu a přitom se prý do sebe zakoukali. „Byla to láska na první pohled, jako z románu.
Petr mě hned druhý den požádal o ruku.
Vzali jsme se ale až po roce.“ To bylo před 22 lety. Nedávno se jí novináři ptali, čím to je, že spolu vydrželi už tak dlouho… „Máme se rádi, vážíme si jeden druhého, respektujeme se a každou volnou chvilku chceme být spolu.
I kdybychom si přes den jen někde měli dát rychlé kafe a ukradnout si pusu.“ Dlužno dodat, že mezi ingredience receptu na spokojené manželství určitě patří i tolerance. Příklad?
Petr Malásek si rád jezdí na motorce „vypláchnout hlavu“, třeba do rumunských hor. A Dana… „… a já ho nenutím koukat na krasobruslení a nebo moderní gymnastiku. Mě motorka nějak neláká. Určitě je to krásné, ale já se bojím.
A mám strach i o něj, kdykoli někam jede.“ Do rodiny patří i syn Petr, který vloni maturoval a nyní studuje ve Velké Británii literaturu a tvůrčí psaní. „Péťa se dostal na školu, kterou si vysnil. Vím, že si plní sen a že je šťastný.“
Štrikovat? Leda nohama!
Bydlí mezonetovém bytě v podkroví jednoho z pražských činžáků. „Mám to doma moc ráda a užívat si to opravdu umím.
Miluju ten okamžik, kdy zavřu dveře a jsem doma buď sama, nebo jsou se mnou kluci, nebo jenom velký Petr.“ Domácí práce prý herečce nevadí, jen nerada luxuje, a tak nemají doma koberce, ale na ruční práce není. „Nejsem moc šikovná.
Ve škole jsem byla z hodin vaření a šití omluvená a dělala jsem vrcholový sport. Možná kdybyste mi dali pletací dráty na nohy, něco bych uštrikovala.“ A tak se drží maminčiných osvědčených receptů a vaří podle zásady jednoduše, rychle a chutně.
„Kluci jsou naštěstí vděční strávníci, takže sní všechno, co před ně postavím.“
Cestování je živá voda
Velmi ráda vyráží s rodinou na dovolenou do zahraničí. „Cestování je pro mne něco jako živá voda, nejraději bych procestovala celý svět!“ Relaxují ale i na kole, v zimě na lyžích.
„Občas si také uděláme jen volný den a vyrazíme někam na výlet nebo na houby.“ Herečka si prý ale čas od času umí užít i tzv. pyžamový den: „To je vám milo, čtete knížky, pouštíte si DVD a je vám fajn…“
Kabelky na celý život
Dana Morávková je už léta synonymem vkusu a elegance. Však také byla, a v některých případech stále je, tváří kosmetických značek, módních domů a nebo výrobců brýlových obrub. „Móda je můj koníček.
Ráda si prohlížím módní časopisy, chodím na módní přehlídky. Je to pro mě relax a inspirace zároveň.“ A jelikož také miluje kabelky, začala je navrhovat. „Jsem velká sběratelka kabelek, je to moje posedlost.
Před časem jsem je začala i navrhovat a děsně mě to pobláznilo!“ Oslovila ji jedna česká firma, zkusili spolupráci a dnes už je k dostání ikstá společná kolekce.
„Ideální kabelka podle mne musí být krásná, praktická, cenově dostupná a měla by vydržet celý život.“
Co řekla o…
… o sobě: „Jsem ráda sama za sebe. Ale že bych byla zarytý individualista, to ne. Vždyť jsem dělala i párové tance.“
… o sportu: „Přísný je jakýkoli sport, zvlášť když ho děláte vrcholově. Člověk nemůže být líný, musí se postavit, i když stokrát spadne.“
… o práci choreografky: „Beru jako dar od Boha, že můžu dělat profesi, kterou jsem si vysnila a kterou miluju.“
… o vizáži: „Vzhled není podle mě důležitý. Někdy žijeme v šíleném spěchu a řešíme nesmysly a zapomínáme žít. Navíc když vás chlap miluje, tak je mu jedno, jestli má člověk malá prsa, velký zadek apod.
Zní to možná jako fráze, ale já si opravdu myslím, že je důležitější to, co máte v hlavě, než to, co máte na hlavě.“
