Kdo by nechtěl. Ať už v rodině, v práci nebo mezi známými. Jde to i bez přetvařování, když budete…
… akceptovat pocity jiných lidí: Pokuste se místo dohadování přijmout prostý fakt, že každý vnímáme realitu trochu jinak. Uvidíte, že lidé začnou reagovat vstřícněji, když se je nebudete snažit přesvědčovat nebo měnit jejich názory
… věnovat lidem pozornost: A to skutečnou, nikoli jen nutnou pauzu, než domluví a vy začnete o svých záležitostech. Zkuste sledovat, co vám kdo říká a reagovat na řečené. Zní to jako samozřejmost, přitom ve skutečnosti obvykle mluvíme všichni jen o sobě.
… co nejméně srovnávat: Neříkejte potomkům, že jsou celá babička/děda, obzvlášť když mluvíte o nepěkném povahové rysu. Taková přirovnání bývají produkt špatné nálady a naštvání, které vás třeba brzy opustí, ale vašim blízkým se nepříjemně vryje do paměti.
… pokládat ty správné otázky: To znamená otázky, které nebudou znít jako výslech, které nebudou šťouravé, ale spíš podpoří zájem o další pokračování hovoru. Proto se ptejte spíš na věci, které zajímají váš protějšek při rozhovoru než přímo vás.
… nepodléhat výkyvům nálad: Pro lidi je velmi nepříjemné, pokud neodhadnou, v jakém duševním rozpoložení vás obvykle najdou. Kolem náladového a labilního člověka se vytváří kruh prázdnoty, do nějž se pro předchozí nepříjemné zkušenosti nechce nikomu vstupovat. Podobně může odrazovat stálá plačtivost, sklon si stěžovat nebo vyžadovat soucit.
… snášet kritiku: Samozřejmě že kritická slova na svou adresu neposlouchá nikdo rád. Hádka a naštvanost je velmi pochopitelná reakce. Zkuste to ale jednou vzít jako hru a podívat se na kritiku neosobně. Třeba si pak zajímavě popovídáte a váš vztah s kritizujícím se naopak prohloubí.
Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock
Komentáře