Před kamerou se objevil už jako předškolák, to aby se zalíbil své vyvolené! Jeho kariéra se pak rozjela po absolvování herecké akademie – blonďák se sportovní figurou a kukučem rošťáka byl režiséry oblíbený. Ostatně – ten „kukuč“ mu zůstal dodnes.

Narodil se v Praze, kde vyrůstal s bratrem, a v dětství a v mládí se věnoval především sportu. Byl šikovný a bavilo ho kde co, závodně se věnoval kanoistice. A byl úspěšný.

Vodu si zamiloval natolik, že dokonce vážně uvažoval o tom, že se stane profesionálním námořníkem a bude trávit život na zaoceánských lodích. Během studia na gymnáziu si to však rozmyslel.

Od dětství totiž čas od času točil filmy, a proto se přihlásil na divadelní akademii.

Hercem kvůli holce!

To bylo tak: Miroslava Vladyku přivedla k herectví láska! Byly jí prý asi čtyři roky, Mirkovi pět a on se prvně zamiloval. „Díky ní já točím! Ona se mnou nechtěla kamarádit, protože už tehdy hrála v nějakém filmu, a já ne.

A řekla mi, že se se mnou nebude bavit. Tak jsem chtěl také točit.“ Přemlouval prý hned maminku, aby ho také vzala na nějaký konkurz. A podařilo se – takřka do roka a do dne už hrál v dodnes reprízovaném ve filmu Káťa a krokodýl!

Z Vinohrad do Ypsilonky

A následovaly další. První výraznější roli si pak zahrál ve dvaceti, a to ve filmu Ten svetr si nesvlíkej. To už studoval DAMU, na kterou se dostal po maturitě na gymnáziu.

Pak začal hostovat v Divadle na Vinohradech, a když si po absolutoriu „odkroutil“ i vojnu, získal ve Vinohradském divadle stálé angažmá. Zůstal do roku 1996. Později byl léta doma v Ypsilonce.

Tam byl maximálně spokojený, nalezl tu prostor pro využití svého komediálního talentu. Od roku 2002 je hercem tzv. na volné noze.

 

Nadosmrti Karfík?

Jak už řečeno, filmovou kariéru Miroslava Vladyky odstartovala prvotina režisérky Věra Plívové-Šimkové Káťa a krokodýl.

Všichni televizní diváci jej ale zaregistrovali o necelých dvacet let později v oblíbeném a báječně obsazeném seriálu My všichni školou povinní. Role začínajícího učitele, tělocvikáře Michala Karfíka, mu padla jako ulitá a diváci byli napnutí:

Bude ten Karfík chodit s pionýrskou vedoucí Janou, kterou hrála Veronika Žilková, nebo s Ajkou, kterou ztvárnila Markéta Fišerová? Nevím jak u vás, ale u nás doma už MiroslavuVladykovi přezdívka Karfík zůstala…

Horolezcem na Everestu!

O pár let později vznikl ve spolupráci československých a nepálských filmařů zajímavý snímek Sagharmatha, film vyprávějící o výpravě horolezců na nejvyšší horu světa Mt. Everest.

Mimochodem – Sagarmátha hoře říkají Nepálci, zatímco pro Tibeťany je to Čomolungma neboli bohyně Matka země. Film byl inspirován úspěšným výstupem československých horolezců na vrchol.

Štáb i herci vystoupali až do základního tábora a strávili tam asi čtyřicet dnů. V Himálaji byl tehdy i nadšený sportovec Miroslav Vladyka, který si s chutí zahrál jednoho z horolezců. Mimochodem, jeho kolegy byli kupř. Bořivoj Navrátil či Oldřich Kaiser.

Zasloužilý detektiv

Na nedostatek práce si Miroslav Vladyka nestěžuje, výčet jeho rolí roste pravidelně. Na Primě si před pár lety zahrál šéfa party kriminalistů v seriálu Dvojka na zabití. „To je poprvé, co hraju šéfa,“ vyprávěl tehdy. „Zatím vždycky jsem hrál truhlíky.

Ale mně to nevadí, já je mám rád. Truhlíci mají tu výhodu, že mohou dělat věci, které kladní hrdinové nemůžou.“ Jednoho jeho skvělého „truhlíka“ mají jistě v živé paměti fanoušci krimiseriálu Případy 1. oddělení, který vznikl díky České televizi. Vladyka si v něm zahrál nepříliš úspěšného operativce Víťu Sršně.

Ministr, co sedí na zlaťácích

Před zhruba deseti lety vznikla pohádka Tajemství staré bambitky a v ní hraje Miroslav Vladyka báječnou postavu ministra Ference, jednoho z vychytralých královských rádců, kteří by rádi neomezeně vládli.

Jeho kolegu Lorence vystřihl s bravurou Jiří Lábus. Tihle rádcové vymýšlejí další a další daně a „syslí“ si zlaťáky doslova pod sebe.

Vloni pak byl do kin s úspěchem uveden snímek Tajemství staré bambitky 2. „Je to akčňák, je to hustý, fakt se nalítáme, napereme. Jirka Lábus je úžasnej, netušil jsem, že je schopný těchto akrobatických kousků,“ komentoval natáčení herec.

U mikrofonu…

Miroslav Vladyka se od 90. let věnuje i moderování. S Josefem Dvořákem uváděl zábavný pořad Šance, s Bárou Štěpánovou pak léta uváděl dokumentární cestopisný pořad Cestománie.

Byl také průvodcem pořadu Zatopené osudy, pořadu o vesnicích, které musely ustoupit při výstavbě přehrad, a také průvodcem a spoluautorem dokumentárních cyklů Klenoty naší krajiny a Krásné živé památky. „A my tady máme tak krásně…,“ vyznal se jednou.

Šťastný táta

Miroslav Vladyka, který je už asi patnáct let šťastný s přítelkyní Vlaďkou, má s bývalou manželkou Kateřinou dvě dcery, Adélu a Kristýnu, a také syna Matěje. Své soukromí si střeží, jen občas se některým s dětí pochlubí…

„Mám plachetničku…!“

Sportovcem je dodnes. Moc rád jezdí na kole, a to nejen na výletech či o dovolené, ale i při cestách za prací po Praze. Je také držitelem potápěčského průkazu, který ho opravňuje potápět až do hloubky 40 metrů! Jednu dobu jezdil automobilové závody.

A na Slapech má plachetnici. „Mám tam plachetničku, malinkou, a tak jezdím na loďku…,“ vyprávěl v jednom rozhovoru.

Už nedodal, že se před asi dvanácti lety zúčastnil s Bohemia Express týmem Richarda Vojty mistrovství světa v námořním yachtingu ORC a že se stali vicemistry světa. „Já mám rád hory, vodu, všechno… Trošku jsem lezl po skalách, občas i trošku lezu, mám to rád. Můj život mě baví, jsem spokojenej.“

 Nadšený kutil

„Hrozně rád pracuju rukama. Na stará kolena jsem šťastný, že mám nakoupený vercajk, i když teď už tolik nedělám. Ale když je čas… Baví mě to. Rád věci opravuju, jsem kutil. Neříkám, že opravím cokoli, ale alespoň to zkusím. Je mi líto něco vyhazovat…“