Někdejší hvězda jeviště brněnského Národního divadla, dnes jedna z opor pražského Divadla na Vinohradech. Když mu bylo pětatřicet, toužil po tom uspořádat si osobní život. A dnes? „Díky manželce prožívám opravdu šťastné období…“
Vzteklý sedlák a zároveň pytlák v Četnických humoreskách, táta Jan Horák v seriálu Horákovi, plukovník Jeřábek, ředitel kriminálky, v Případech 1. oddělení, a také bohatý podnikatel v ilegalitě a nadšený chatař Petr Južan v seriálu Osada.
Rejstřík rolí Igora Bareše je pestrý a jím ztvárněné postavy nepřehlédnutelné.
Kořeny má na Moravě
Narodil se v Olomouci, jako druhorozený, ale vyrostl jako jedináček. Jeho bratr totiž v devíti letech zemřel na rakovinu. „Já bratra nepoznal.
Teprve postupně, v sedmi, osmi, devíti letech jsem se dozvídal, kdo je vlastně ten člověk na fotografii, která visela v každé místnosti u nás doma.“ Nikdy nebyl sportovec, sport nesledoval a nesleduje, není soutěživý.
„Já neumím pořádně hrát ani karty!“ Zato si zamiloval přírodu, zvířata. Jednou vzpomínal, že se v dětství se nejvíc těšil na to, až bude dospělý. „Teď toho hořce lituju a vzpomínám na dětství…“
Chtěl pracovat v zoo
Po základní škole šel Igor Bareš na střední odbornou zemědělsko-technickou školu, studoval obor chovatel.
„Chtěl jsem pracovat v zoologické zahradě, pokud možno s exotickými zvířaty.“ Jenže během studia absolvoval v zoo brigádu a zjistil jsem, že ta exotika není zase až tak úplně to, co si představoval.
Navíc tehdy začal hrát amatérské divadlo a bavil ho historický šerm. A tak nakonec nešel po maturitě za zvířaty, ale do Brna na Janáčkovu akademii. „Zkoušky mi vyšly hned napoprvé, a tak jsem se tím zemědělstvím potom už nikdy neživil.“
Studium na dně sklínky
Pro kluka, který byl podle vlastních slov doma držený hodně zkrátka, byl přesun na akademii do Brna velký skok. „Z Olomouce jsem přišel jako nepoznamenaný kluk. Chtěl jsem všechno rychle dohnat, ale nenašel jsem si žádné kamarády.
Začal jsem pít…“ Škola ho nebavila, hromadily se studijní neúspěchy. Přerušil studium ze zdravotních důvodů. „Rozhodl jsem se jít se dobrovolně na tři měsíce léčit. To mi bylo dvacet let.
Začínající umělec s puncem alkoholika byla tehdy velká devíza!“ Propadl. Naštěstí do ročníku, který vedl pedagog, který mu umožnil při studiu hostování v Divadle bratří Mrštíků.
„Takže já jsem první půlku studia propil a druhou prohrál.“ Jaký má vztah k alkoholu dnes? „Pokud nepracuju, tak si to pivo k obědu v klidu dám. Alkohol je součást života, ale nesmí nad vámi vládnout.“
Od Mrštíků na Vinohrady
Školu zdárně absolvoval a v roce 1989 získal angažmá v divadle, kde do té doby hostoval, tedy, jak se říkalo, u Mrštíků. Zůstal ale jen krátce a přešel do souboru Mahenova divadla.
Tam pak v následujícím více než desetiletí ztvárnil spoustu postav a dostal báječné herecké příležitosti. „Tam cítím své divadelní žně…“ Následovalo pražské Národní divadlo.
„Za angažmá v Národním divadle jsem vděčný, protože to byl samozřejmě můj sen. V tomhle jsem staromódní.
Takže když odtud přišla třetí nabídka, řekl jsem si, že je čas ten krok udělat.“ Ve Zlaté kapličce zůstal deset let a nyní už jej můžeme sedmý rok vídat na jevišti Divadla na Vinohradech.
Zanedbaná hvězda…
První ženou Igora Bareše byla kolegyně herečka Monika Kobrová, nyní členka souboru Divadla na Fidlovačce. Mají spolu dnes již dospělou dceru Sonju. Jejich vztah však dlouho nevydržel.
V době angažmá v Mahenově divadle se pak Igor Bareš sblížil s jinou hereckou kolegyní – s Antonií Talackovou. Poprvé spolu hráli v roce 2000 v představení Misantrop, on hrál titulní roli a ona Celimenu, jiskřit to prý ale začalo až později. „Já jsem chátral.
Tehdy mi umřela maminka a já zůstal sám i v tom olomouckém domečku. Zůstalo tam plno věcí po rodičích a já nedokázal sebrat sílu, abych to vyčistil.
Rok a půl jsem takhle víceméně živořil, až přišla tahle záchrana.“ Jeno paní, Antonie Talacková, dnes vzpomíná: „Na té jeho zanedbanosti byl kousek přitažlivosti. Ten country man bylo něco, co mi imponovalo.
Místo aby mě utáhl na drahou večeři, vzal mě do brlohu! Byl persona, hvězda brněnského divadla a vzal mě na místo, kde by mohli žít bezdomovci…“
Šťastný starý muž
Vzali v roce 2008 v Praze. „Ona je po všech stránkách ideální partnerka. Setkání s ní bylo pro mě nejzásadnější v životě. Neumím si představit, že bych našel jinou ženu, která by s tou mojí stávající byla srovnatelná.
Ona je mou osudovou ženou.“ Dnes mají dcerku Toničku a syna Lojzíka. A také několik chův, protože, jak říkají: Jedna by to nevykryla. A jaký je Igor Bareš otec? „Starý.
Byl bych rád, kdyby byla pravda, že herci zůstávají dlouho mladí, i když vím, že mnohé už svoje děti nenaučím. Do života je chci připravit spíš duchovně. Můžu jim vysvětlit, co je dobře a co ne. Ostatní přenechám manželce. Jsem rád, že je o jedenáct let mladší.“
Manželka to zařídí!
Igor Bareš bydlí už několik let v rodinném domku na okraji Prahy. Dřív bydleli Barešovi v paneláku.
To se prý takhle jednou vrátili do bytu z prázdnin strávených na chalupě po manželčiných rodičích na Českolipsku, synek Lojzík zrovna začal chodit, a herec začal v duchu přemýšlet, že by potřebovali něco většího. Manželce to navrhl až o měsíc později.
„Ta vzala věci okamžitě do svých rukou a půl roku nato jsme se stěhovali! Mne s dětmi poslala na několik dní do rodné Olomouce a pak jsme se vrátili už do nového. Mám prostě tu nejbáječnější ženu!“