Ne, nejde jen o ženský přístup ke zdraví, který často bývá zodpovědnější než u mužů. Mnohem podstatnější jsou reálné rozdíly ve fungování ženského a mužského organizmu, a tím i odlišnosti v průběhu nemocí a účinku léků. Medicína je až do nedávna přehlížela, ale časy se začínají měnit.
Rozdíly se začnou ukazovat v dospívání, rozhodující roli tedy mají hormony. Ty pozmění tělo mnohem více, než si uvědomujeme, zdaleka neurčují jen vzhled a pohlavní funkce.
Ženské a mužské hormony zasahují do fungování celého těla a orgánů, největší odchylky jsou v imunitě, aktivitě jater, ledvin nebo štítné žlázy a samozřejmě v poměru tukové a svalové hmoty. A z těchto rozdílů plynou další odlišnosti.
Například tuková tkáň, která je u žen přirozeně mohutnější, je výrazným producentem určitých hormonů a imunitních složek vyvolávajících záněty. To se pak projeví například tím, že ženy mají mnohem větší sklon k autoimunitním onemocněním. A takových příkladů je více.
Rozdílné příznaky
Potíž pokračuje tím, že až donedávna medicína pracovala s jediným modelem lidského organizmu, samozřejmě s výjimkami, jako je gynekologie.
Až v posledních letech se bere větší zřetel na odlišnosti způsobené právě rozdíly mezi fungováním ženského a mužského organizmu.
Obecně známým už se stal příklad „ženského“ infarktu bez typické bodavé bolesti na hrudi, který probíhá jen jako schvácenost, slabost a nevolnost. Jenže takových rozdílů v průběhu nemocí, ale ve sklonu k určitým chorobám je daleko více.
A je dobré o nich vědět, protože je medicína stále ještě automaticky nezohledňuje.
Mimochodem… biti jsou i muži: Podle zažitého stereotypu ženy více řeší i psychické problémy a psychické příčiny potíží, zatímco muži jen fyzické.
To ale vede k tomu, že muži mohou přehlížet i závažná psychická onemocnění jako deprese, a proto je u nich úmrtnost na sebevraždy až trojnásobně vyšší.
Na co si dát pozor
Imunita
Imunitní systém je v plodném věku mnohem aktivnější než u mužů. Podílejí se na tom jak ženské hormony, tak už zmíněná mohutnější tuková tkáň. Pokud si myslíte, že je to jednoznačně výhoda, pak nemáte zcela pravdu.
Imunitní systém dokáže ničit nejen buňky nežádoucích vetřelců, ale i naše vlastní. A právě k tomu může při přílišné aktivitě imunity docházet. Proto také ženy mnohem více trpí revmatickými záněty, což jsou typické autoimunitní nemoci.
Co dělat: Vyhýbejte se preventivnímu užívání přípravků pro posílení imunity. Ty jsou mnohem spíš určené pro muže. Ženy by po nich měly sáhnout až při konkrétním riziku nákazy infekční nemocí.
Revmatologové varují hlavně před přípravky s hlívou ústřičnou. Ta může dokonce přispět k vyvolání revmatického zánětu.
Tuková tkáň
Tyto neoblíbené polštářky nepěkně tvarující tělo nejsou jen estetický problém. V tukové tkáni probíhá čilá hormonální a imunitní aktivita. A ta zdraví právě neprospívá.
Zánětlivé složky imunity podporují nežádoucí změny v těle, které mohou vést nejen k revmatickým onemocněním, ale i dalším zánětlivým onemocněním jako ateroskleróza nebo porucha štítné žlázy.
Kromě toho v tukové tkáni ukládají a produkují hormony, například ty, které brání hubnutí.
Co dělat: Štíhlost není jen krásná, ale i zdravější. V ideálním případě by ženské tělo mělo mít asi o 10% více tukové tkáně než mužské. Když se pokusíte přibývání kil držet pod kontrolou, určitě na tom vyděláte.
Játra
Tento orgán, zásadní pro metabolismus, je u žen nejen menší než u mužů, ale má také slabší výkon. Proto pomaleji zpracovává živiny a odbourává toxiny. Tím může zásadně ovlivnit užívání léků.
Co dělat: Při užívání jakéhokoli léku sledujte, zda se neprojeví nežádoucí účinky. Při pomalejším odbourávání se v těle hromadí větší množství účinné látky, než by mělo.
Stát se to může i z toho důvodu, že dávkování odpovídá spíš mužskému organizmu, protože lék se v závěrečných fázích vývoje testuje především na mužích. Ženy sice nejsou vyloučeny, ale mezi dobrovolníky na testy muži drtivě převažují.
A jejich játra přirozeně odbourávají medikament rychleji. Proto pak může stejné dávkování u žen působit problémy.
Ledviny
U žen ve zralejším věku ledviny rychleji ztrácejí svou schopnost čistit krev a odvádět škodliviny. Trpí tedy častěji než muži slabostí ledvin. To, podobně jako u jater, znamená, že v těle zůstávají déle léky. V tomto případě ty přípravky, které z těla odcházejí s močí.
Co dělat: Snažte se ledviny chránit před prochlazením a nepřehánějte to s množstvím bílkovin na jídelníčku. Rizikové jsou i proteinové tyčinky nebo nápoje, které představují zbytečnou zátěž pro ledviny.
Střevo
Podobně jako játra pracuje u žen pomaleji. Zatímco u mužů trvá průchod zbytků stravy střevem v průměru necelých 7 hodin, u žen je to o 2 hodiny déle. To vede nejen k tomu, že pomaleji trávíme.
Přes střevní stěnu může při delším průchodu proniknout do krve více škodlivin a nežádoucích složek z jídla, především tuků. Rovněž léky, které procházejí střevem, a látky, na které se rozkládají, zůstávají v těle déle.
Pomalejší průchod obsahu ale může škodit i přímo sliznici, dráždit ji a vést ke změnám, které mohou vyústit v zánět nebo novotvary.
Co dělat: Velmi užitečná je vláknina. Zrychluje průchod střevem a navíc na sebe může vázat nežádoucí látky, jako například přebytek tuků. Kromě toho podpoří osídlení prospěšnými kmeny bakterií, které budou střevní stěnu chránit.
Výtečným zdrojem vlákniny jsou jinak přehlížené luštěniny. Pokud je nemáte v oblibě, zkuste je ve formě pomazánek. Dají se přichucovat kořením, hořčicí, sójovou omáčkou, česnekem nebo bylinkami. Navíc rozmixované jsou snáze stravitelné a nenadýmají.
Štítná žláza
Hormony štítné žlázy kontrolují zpracovávání živin a využití energie v tkáních. Jakýkoli výkyv v jejich množství má tedy obrovský dopad na celkovou kondici. A nejde jen o zimomřivost nebo naopak nesnášenlivost tepla.
Tyto hormony regulují také rychlost srdečního tepu, proto je tak nebezpečné přehlížet známky onemocnění štítné žlázy. Zvláště opatrné by měly být právě ženy, neboť poruchami štítné žlázy trpí v průměru 8x častěji než muži. Varovným signálem je hlavně dlouhodobá nepohoda těla, únava a nevýkonnost.
Co dělat: U poruch štítné žlázy je prevence obtížná. Určitě se vyplatí nechat ji zkontrolovat lékařem, ale jinak se můžete spolehnout jen na celkové opatření.
A to znamená hlavně pestrý jídelníček a dostatek pohybu, aby se snížila zánětlivost v těle.
Pevnost kostí
Aneb osteoporóza: Ta představuje velké riziko pro ženy po menopauze. Stejně staří muži si s řídnutím kostí ještě starosti dělat nemusí. Zlomeniny kvůli křehkosti kostí je trápí spíš až po sedmdesátce.
Co dělat: Jídelníček bohatý na vápník a vitamin D ze slunečního záření jsou jen dílčí prevencí. Stejnou a možná i větší měrou záleží posilování hustoty kostí také na aktivním pohybu. Má to svůj důvod.
Kostní buňky se totiž nejen ve stáří, ale po celý život průběžně odbourávají a znovu tvoří. Zda jich při této obnově přibývá nebo naopak ubývá, řídí naše tělesná aktivita.
Tělo reaguje na signály, které přicházejí z dlouhých kostí nohy, a podle toho, kolik času trávíme pohybem na nohou, tvorbu kostních buněk zesílí nebo naopak oslabí.
Lišíme se i v bolesti
Ukázal to nedávný výzkum Carletonovy univerzity v Kanadě. Vědce zajímalo, proč ženy reagují na bolest citlivěji a proč také častěji trpí chronickou bolestí.
Zkoumat chtěli přenos signálu bolesti mezi míchou a mozkem v místě, kde může zvýšená dráždivost neuronů pocit bolesti zesílit. Tradičně se předpokládalo, že by k tomu mělo docházet u obou pohlaví stejným způsobem. Jenže výsledky ukázaly něco jiného.
Když laboratorním zvířatům injekčně aplikovali přirozený nervový transmiter, který v míše zesiluje vnímání bolestivého podnětu, zareagovali na něj pouze samci krys. U samic nenastal žádný rozdíl.
Výjimkou byly pouze krysy kastrované před dosažením dospělosti, ty reagovaly stejně jako samci.
Výzkum sice nenašel konkrétní mechanismus, který způsobuje zvýšenou bolestivost u samic, ale potvrdil, že souvisí s ženskými hormony, a že tedy nejde o psychickou labilitu nebo přecitlivělost.