Charismatický, často zamračený, vyjadřující se stručně a úsporně. Divadelní režisér, který se po padesátce stal hereckou hvězdou. Animovaný Alois Nebel. Jeden z řidičů Karlů v Účastnících zájezdu. A nebo zarputilý fotbalový trenér Pepik Hnátek z Okresního přeboru.
Pochází z vesnice Vyšehoří na Šumpersku. „To je krásná vesnička, ale tak trochu prdel světa,“ komentoval jednou lapidárně své rodiště. Na tamní krajinu však nedá dopustit.
„Jeseníky jsou nepřístupný, nekompromisní, ale krásný…“ Když mu bylo pět, přestěhovala se rodina do nedalekého Zábřehu. Tam pak Miroslav Krobot žil až do maturity.
Od mravence k divadlu
„Cítím se jako drsný Zábřežák a do toho kraje stále často vracím.“ Jako kluka ho bavil sport, hlavně atletika. Odpoledne trávíval na stadionu v Zábřehu, kde tehdy vznikal atletický oddíl, do kterého chodil.
„Ve volných chvílích jsme hrávali fotbálek, v zimě bruslili…“ A v patnácti šestnácti se zamiloval do knížek. „Stal se ze mě zuřivý čtenář!“ K divadlu měl blízko od mala.
Ve školce prý hrál mravence, na základní škole měl roli v pohádce a na gymnáziu nastudovali se spolužáky Študáky a kantory. „Divadlo mě okouzlilo, a tak jsem se přihlásil na režii na JAMU. Rodiče nastartovali spartaka a vezli mě na přijímačky do Brna.
Předpokládali, že hned po prvním kole vypadnu.“ On ale postoupil do druhého kola a nakonec byl přijat a školu zdárně vystudoval.
Režisér „za katedrou“
Léta režíroval na tak zvané oblasti – v Chebu, v Hradci Králové – a pak také v Praze, v Realistickém divadle, v Národním…, jeho inscenace sbíraly ocenění.
A na počátku 90. let začal také učit, a to na katedře alternativního a loutkového divadla pražské Divadelní akademie. „Často jsem pracoval s prvním ročníkem, vlastně je zasvěcoval.
To mě strašně baví, říkat jim, co a jak, co můžou, čeho jsou schopni, a nechat se jimi překvapovat…,“ vysvětloval v jednom rozhovoru docent Krobot. Mezi jeho studenty patřil např. Martin Pechlát. A také řada herců, kteří prošli Dejvickým divadlem.
Se studenty do Dejvic
„Můj sen byl působit v malém divadle, kde budou hrát moji kamarádi. A to se mi splnilo.
Dejvické divadlo, kde působím, je intimní scéna, kde nás mají diváci jako na dlani.“ Když se v roce 1996 se stal uměleckým šéfem Dejvického divadla, přivedl tehdy s sebou celý svůj absolventský ročník z DAMU – Ivana Trojana, Lukáše Hlavicu, Davida Novotného, Martina Myšičku nebo Igora Chmelu… Po osmnácti letech, v roce 2014 pak předal post uměleckého šéfa Martinu Myšičkovi, ale coby herec, případně i režisér, v Dejvicích zůstává dodnes.
Začalo to Šílenstvím
Teprve pár let po padesátce si Miroslav Krobot stoupl před kameru a zahrál si i větší role – nejprve v Příbězích obyčejného šílenství a pak v Účastnících zájezdu. Herecký koncert dvou řidičů Karlů – Krobota a Lišky – je stále divácky vděčný.
„Ta sranda, kterou jsme si s Pavlem Liškou při tom natáčení užili, nějak tím plátnem prosakuje.“ Pár let nato ztvárnil hlavní roli osamělého výpravčího Aloise Nebela ve stejnojmenném animovaném filmu.
„Ten film je moje srdeční záležitost, mám ho rád, i když jsem v něm kreslený. Jeho téma je mi blízké. Točilo se to jako běžný film, jenom nám zvýraznili obočí a vrásky, aby se pak animátoři měli čeho chytit, takže jsme vypadali jako zombie.
Rok a půl pak pětadvacet animátorů překreslovalo políčko po políčku filmu!“ A před devíti lety natočil Miroslav Krobot film Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka, ve kterém byl trenérem vesnického fotbalového týmu. „Hezky se mi to dělalo.
Já mám fotbal a sport všeobecně rád, a navíc se to odehrává na vesnici, a to je taky můj svět. Nejsem zrovna městský člověk.“
Od školy spolu…
Se svou ženou, později herečkou Městských divadel pražských, Hanou Doulovou se Miroslav Krobot seznámil už za studií na Janáčkově akademii. „Ale chodit jsme spolu začali až v posledním ročníku,“ vzpomínala jednou jeho paní,.
„O dva roky později, v říjnu roku 1976, jsme se vzali – byla jsem zamilovaná a podvědomě vycítila, že jeho základními vlastnostmi jsou spolehlivost a zodpovědnost, což se potvrdilo.“ A jejich dcera herečka Lenka Krobotová na toto téma dodala, že rodiče jsou jejím letitým vzorem krásného manželství.
Jsou jako voda a oheň. Skvěle se doplňují a zároveň u nich panuje obrovská tolerance.“
Chalupa je kus domova
Jak už bylo řečeno, Miroslav Krobot se stále rád vrací do rodného kraje. V Jedlí, asi dvacet kilometrů od Zábřehu má už desítky let chalupu. „Skoro z poloviny jsem ji vlastníma rukama opravil.
Nebylo to z donucení, naopak jsem se na fyzickou práci tam vždycky těšil.“ Pochvaluje si, že je pro něj ideální být stále tak trochu rozkročený mezi Prahou a Jeseníky. Vždyť veřejnou dopravou mu cesta trvá jen něco přes dvě hodiny. „Manželka je ze Šumavy.
Pořád remcá, že Šumava prý je taky hezká. Ale v tomhle já jsem radikální – Šumava je hodňoučká, ale tady mi to připadá zajímavější.“
Foto: Herminapress, ČT, CSFD, Dejvické divadlo
