Ve stínu mnohem známějších přírodních „antibiotik“ zůstávají byliny potírající viry. Zajímá vás, které to jsou?

Pokud máte to štěstí, že jste dostali jen malou virovou nálož nebo jste onemocnění zachytili v počátcích, pak můžete zkusit šetrnou přírodní léčbu. Někdy zvládne sama infekci potlačit, jindy aspoň zkrátí délku nemoci.

Cist krétský

Tomuto keři se říká také skalní růže, neboť v období květu nápadně připomíná šípkovou růži. A jeho užitečnost nijak nezaostává za jeho malebností.

Cist obsahuje látky ze skupiny polyfenolů, které útočí na povrch viru a současně zmírňují přehnanou imunitní reakci na infekci.

To je jejich obrovská přednost, neboť obranná reakce může dosáhnout takové intenzity, až je stejně nebezpečná jako vlastní infekce a může závažně poškodit zdraví, nebo dokonce vést k smrti.

Muňa-wira

Jde o přírodní medicínu z jihoamerických And. Zahrnuje dvě byliny. Muňa muňa je keř podobný oreganu, odborně se nazývá Minthostachys setosa. Nálev z jeho listů má příjemně mentolovou chuť a vůni. Wira wira je Gnaphalium graveolens.

Obě rostliny obsahují látky intenzivně potírající virové infekce dýchacích cest, muňa muňa navíc působí i antibakteriálně. Obě mírní kašel, uvolňují hlen a usnadňují dýchání, tlumí bolestivost v průduškách i při otoku krku, snižují zánětlivou reakci. Ocení je i astmatici.

Pelargonium sidoides

Tato pelargonie, která zatím nemá český název, pochází z jihu Afriky, ale přípravky z ní jsou dostupné i u nás. Co slibuje? Působí jako alarm pro imunitu a zvyšuje její reakci při průniku virů do organizmu.

Komplikuje život i bakteriím, protože jim brání uchytit se na sliznicích. Kromě toho uvolňuje hlen a zlepšuje dýchání. Užívání obvykle zkracuje délku onemocnění.

Pozor: Bylinám zvyšujícím imunitní aktivitu by měli raději vyhnout lidé trpící autoimunitním onemocněním nebo zůstat jen u krátkodobého užívání. Jinak hrozí zhoršení autoimunitní poruchy.

Černý bez

To je bez debaty jedna z nejúčinnějších tuzemských léčivek proti virovým infekcím. Vhodné jsou jak květy, tak i šťáva z plodů. Černý bez rychle ulevuje při nachlazení a bronchitidách, podporuje léčení chřipky i oparů.

Určité obsahové látky současně zvyšují imunitní aktivitu, proto i pro černý bez platí varování uvedené u pelargonie. Kdo ovšem autoimunitním onemocněním netrpí, může černý bez užívat preventivně v období viróz.

Echinacea

Čili třapatka nachová. Její dobrá pověst jakožto přírodního prostředku proti virózám vychází ze šikovné kombinace schopností:

Třapatka obsahuje látku, která dokáže likvidovat viry (a vedle nich i bakterie a plísně), a kromě ní další, která povzbudí k vyšší aktivitě bílé krvinky. Velmi prospívá při zánětech dýchacích cest. Když je nevyléčí, pak aspoň zkrátí dobu nemoci. Usnadňuje také rekonvalescenci.

Mateřídouška

Je skvělým pomocníkem při počínajícím nachlazení se škrábáním v krku. Má totiž výrazné antiseptické účinky, které likvidují viry při kloktání a výplachu úst. Při včasném použití může tedy infekci zabránit, aby se rozvinula.

Kromě toho je mateřídouška užitečnou pomocí proti kašli. Podporuje tvorbu hlenu a celkově zklidňuje, čímž ulevuje při dráždivém kašli. Tlumí zánět a pomáhá obnovit průchodnost dýchacích cest.

Nedoporučuje se ale k dlouhodobému užívání, protože by mohla začít sliznice dráždit, problematická by pak mohla být také pro lidi s autoimunitním onemocněním.

Tip: Obdobné účinky má blízce příbuzný tymián.

Granátové jablko

Hodí se k preventivnímu popíjení v období viróz, je účinnější než čaj s medem a citronem. Kromě antivirových účinků je totiž organizmu užitečný tím, že doplní některé živiny – obsahuje vitaminy řady B, C, E a provitamin A, z minerálů hořčík či železo.

Ještě silnější je výtažek ze slupky, který při výzkumech prokázal účinek i proti původcům závažných virových infekcí, jako je chřipka, žloutenka nebo herpetické nákazy.

Bakterie, nebo viry?

Aneb: Proč antibiotika nepomáhají proti virózám? Vysvětlení je úplně prosté. Mezi oběma typy původců nemocí je totiž zásadní rozdíl.

Bakterie jsou sice jednoduché, ale plnohodnotné jednobuněčné organismy, zatímco viry zůstávají někde na pomezí mezi živou a neživou přírodou, je to pouhý genetický kód.

Antibiotika, která bakteriím ničí jejich vnější membránu, a buňka pak hyne, jim nemohou ublížit, neboť žádnou buňku nemají. Neohrozí je ani druhy antibiotik, které bakteriím brání v množení. Vir se vetře do našich vlastních buněk a ty použije ke svému množení. Proto je proti virům třeba úplně jiných léků než proti bakteriálním infekcím.

Foto: Shutterstock