Kluk z vesnice, který snil o tom, že bude létat. Dnes hraje divadlo, točí populární seriály, a když má čas, tak skutečně létá, byť „jen“ tzv. ultralightem neboli ultralehkým letadlem. Na prvním místě je však pro něj rodina.
Filip pochází z obce Bezno nedaleko Mladé Boleslavi a má o pět let starší, mentálně postiženou sestru Evu. Maminka pracovala v mateřské školce, tatínek je úředník.
„Odjakživa jsem chtěl létat! Nejdřív se mi ohromně líbily stíhačky, fascinovalo mě, co všechno dovedou.“ Když pochopil, že by to znamenalo život v armádě, přesunul svůj zájem na výrazně větší letadla.
„Naprosto vážně jsem přemýšlel o tom, že se stanu dopravním pilotem.“ Pro jeho lásku k létání ale podpora v rodině nebyla. „Měl jsem si udělat nejdřív střední školu a pak že se uvidí. A pak už se nevidělo…“
Hercem dílem náhody
Na přihlášce na stření školy, kterou děti s rodiči ke konci základky vyplňují, byly prý tehdy tři možnosti. „A nám bylo hloupé ty řádky nevyužít, tak jsme tam napsali i konzervatoř.
Jen tak.“ Vedoucí dramatického souboru ho k talentovým zkouškám připravila.
A protože, jak sám říká, byly tyto talentovky dřív, než zkoušky na další školy, na které se chystal – gymnázium, průmyslovka –, a protože je udělal, začal se jeho život ubírat zcela novým směrem…
„Rodiče mě vždycky podporovali ve všem, co jsem dělal a dělám. Ale když mi přišlo, že mě opravdu vzali na hereckou školu, trochu se zděsili z toho, jaká mě asi čeká budoucnost. Když se to dozvěděla maminka, dostala žlučníkový záchvat…“
Jen tak na skok v Národním
„Do patnácti let jsem žil na vesnici a téměř z ní nevytáhl paty. Byl jsem pořád pod dohledem. Přechod do Prahy byla veliká změna, ale myslím, že jsem ji potřeboval.
Bylo to osvobozující…“ Na konzervatoři absolvoval hudebně dramatický obor, a byť měl kolem sebe zapálené lidi, pro které bylo herectví životním snem, jemu to prý bylo celkem jedno.
A to i přesto, že si už coby student zahrál v Národním či v Divadle Kolowrat! Potkal se na jevišti s Radovanem Lukavským, Vlastou Chramostovou, Hanou Maciuchovou, Aloisem Švehlíkem… Hostoval také v Černém divadle Jiřího Srnce.
Konečně záporák!
Po škole získal Filip Tomsa angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi, pak hrál v Praze v Divadle na Vinohradech. Dnes je členem souboru Divadelní společnosti Háta. A také hodně natáčí.
Před kamerou stál poprvé už v roce 2001, ale diváci si ho nejspíš zapamatovali až o pár let později v muzikálu Kvaska, v němž ztvárnila hlavní roli Lucie Vondráčková.
V seriálu Zdivočelá země pak byl synem Antonína Maděry, potom saniťákem v Ordinaci v růžové zahradě, nedávno kriminalistou v Policii Modrava… A teď se na televizních obrazovkách objevuje jako všehoschopný penězmilovný floutek Roman Maxa v seriálu Slunečná. Jedna z prvních Filipových skutečně záporných rolí!
Dobrá perspektiva…
Pořád má klukovskou vizáž a přitom… Víte, že je už osm let ženáč a navíc dvojnásobný táta? Při natáčení Ordinace se sblížil s mluvčí seriálu Evou Měšťákovou, dnes Tomsovou. Mají dvě holčičky – sedmiletou Rozárku a čtyřletou Malvínku.
Před hlavním městem dali přednost klidu a přírodě, žijí v domku v malé obci za Prahou. „Teď je trend, že se chlapi žení ve čtyřiceti, ženy se vdávají nejdřív ve třiceti. Ale u mě to bylo plánovité a cílené.
Cítil jsem, že mám vedle sebe správnou partnerku, a dnes to vnímám úplně stejně, a dokonce se těším, že až přijde ta další etapa, až dcery dorostou, tak my budeme ještě pořád mladí, v produktivním věku, a budeme mít zase víc času pro sebe. To mi přijde jako dobrá perspektiva.“
Rodina je nejvíc
Filip Tomsa často zdůrazňuje, že rodina je u něj na prvním místě. Nejspíš je to i tím, že vyrůstal, jak už zmíněno, s hendikepovanou sestrou. Jednou vzpomínal, jak ho v dětství překvapovalo, že on už něco umí, něco zvládá, ale starší sestra ne.
Ale protože vedle ní žil každý den, její odlišnost ho nestresovala. „Kdoví, jak by se odvíjel můj život, kdyby Eva byla tzv. normální. Nás její handicap pevně stmelil, rodina je to nejcennější, co mám.
Moje nejužší i ta širší, protože jsou to lidé, o kterých vím, že ke mně patří, že mě podrží. Mají mě rádi a já mám rád je. Ve svých očích jsem, díky sestře, lepším člověkem, než kdybych ji neměl…“
Hupance jsou prima!
Říká, že se v posledních letech zklidnil, ale sport a pohyb miluje odjakživa. Jezdil na in-linech, hrál hokej, jako kluk byl dokonce mistrem republiky ve střelbě! S kamarádem z konzervatoře začal také lézt:
„Léta jsme lezli pravidelně a na rekreační lezce jsme nebyli špatní.“ Moc rád řídí – osobák i motorku. „Na motorce bylo pár situací, kdy jsem měl štěstí.
Možná, že kdyby bylo tehdy něco maličko jinak, tak už tady třeba nejsem…“ Řidičák má ale také na náklaďák a autobus! A samozřejmě létá! Už deset let má pilotní průkaz na ultralehká letadla.
„Mám výšky pořád moc rád, i když se teď do vzduchu nedostanu tak často, jak bych chtěl,“ posteskl si jednou. „Má rád turbulence. Když letím dopravním letadlem a něco takového začne, mám radost, že se konečně něco děje. Jinak ani pořádně nepoznám, že letím.
Podobné je to, i když pilotuji sám. Vím, že jde jen o obyčejnou termiku, a náležitě si ty hupance užívám.“
Co řekl o…:
… o práci: „Na jevišti nezbohatnete, ale divadlo je něco, co je trvanlivé, nikdy nezmizí, nepřestane lidi zajímat, právě pro tu živou interakci herce s divákem.
Natáčení beru jako bonus, baví mě, a je to pochopitelně nezanedbatelný příspěvek v životních nákladech.“
… o létání: „Tam nahoře panuje obrovský klid a doslovný nadhled nad vším, co se děje dole. Jako bych toto nějak vždy do sebe nasál, což pak vnímám při návratu domů, kdy dám v autě převodovku na automat a jedu si jen tak lážo plážo, žádný spěch…“
… o rodičovství: „Profese je až za rodinou, nikdy nechci dovolit, aby rodinné vztahy zničila, což se může docela snadno stát. Takže vždycky říkám, že jsem víc táta než herec.“
… o sobě: „Věřím, že co zaseji, to také sklidím. Takže se podle toho snažím žít.“
Foto: Herminapress, TV Nova, ČT, CSFD, Divadlo Háta