Naopak, hypersenzitivní lidé se většinou naučí vydržet víc než ostatní, aby s nimi dokázali držet krok. A to není vůbec jednoduché.
Pro pořádek, aby se to nepletlo: Hypersenzitivita by se sice do češtiny dala přeložit jako přecitlivělost, ve skutečnosti jde ale o zcela jiné vlastnosti. Jedna se týká psychiky, druhá nervové soustavy.
Přecitlivělí lidé jsou skutečně choulostiví a reagují přehnaně na psychickou i tělesnou nepohodu. Jsou na sebe opatrní, hledají úlevu a ochranu.
Naproti tomu hypersenzitivita je vrozené nastavení nervové soustavy, která dodává do mozku ke zpracování mnohem více vjemů než u ostatních lidí.
Nesouvisí to s inteligencí ani přecitlivělostí, je to spíš chybná funkce nervové soustavy, která je příliš „propustná“.
Slyšíte ty zvony?
Hypersenzitivního člověka poznáte podle toho, že zachytí mnohem víc vjemů než ostatní lidé. Je to ten, který se vás zeptá, jestli už vám to kostelní vyzvánění neleze na nervy, přestože vy si teprve v tu chvíli uvědomíte, že za oknem jsou skutečně slyšet zvony.
Hypersenzitivita funguje jako zesilovač vjemů z okolí, takže pro lidi, kteří se s tímto typem nervové soustavy narodili, zní muzika vždy silněji a neodbytněji, hluk na ulici jim trhá uši, barvy vidí intenzivnější, světlo oslňuje oči.
Jejich život je jako nepřetržitý pobyt v lunaparku, kde na vás ze všech stran útočí rachot atrakcí, křik vyvolávačů, ryčná muzika, vůně cukrové vaty i mastný odér pečených klobás, řvavé barvy, trhavý pohyb jedoucích vozíků horské dráhy a míhání sedaček kolotoče. A není z toho úniku.
Nic jim neujde
Vjemy na hypersenzitivního člověka nejen útočí, ale současně se mu výrazně dostávají do vědomí. To znamená, že moc dobře ví, že máte drobek na bradě, že se vám utrhnul knoflík a že jste si dnes ráno umyli vlasy.
Zaznamenají to jedním zběžným pohledem a jejich všímavost nemá nic společného se slíděním, vidí tak celé své okolí.
V detektivkách by proto mohli vystupovat jako dokonalí svědci, kteří budou vědět, že nejdřív ulicí projela nová tramvaj Siemens, pak zahlaholily hlasy turistů a teprve poté začal někdo ječet hrůzou.
Zjistí to už v dětství
S určitou formou hypersenzitivity přichází na svět údajně až pětina lidí. Už v dětství si obvykle všimnou, že vnímají svět intenzivněji než jiné děti.
Postřehnou to i rodiče a ze strachu, že dítě působí moc choulostivě, zpravidla začnou potomka napravovat a říkat mu, aby nebyl tak citlivý.
Už tady vzniká nedorozumění, hypersenzitivní dítě potřebuje spíše podporu a ujištění, že je v pořádku, když vnímá okolní svět silněji. Velkou pomocí tu bývá rozvoj uměleckých sklonů.
Dítěti dělá dobře, když může přetížení své nervové soustavy ventilovat tvořením, kreslením nebo hrou na hudební nástroj. Díky hypersenzibilitě bývají tyto děti umělecky vnímavější, a pokud jdou nadané, pak právě tako schopnost nervové soustavy talent posiluje.
Zdánlivá plachost
To, že se od útlého věku musejí vypořádávat s nadměrným přílivem dojmů, vede u hypersenzitivních dětí a později i dospělých k tomu, že se intuitivně stahují do sebe. Potřebují totiž čas, aby jejich mozek mohl nové vjemy zpracovat. A to bez samoty nejde.
Jinak totiž proud dojmů neustává, až se pak začnou cítit zcela přetíženi. Druhým důvodem pro vyhledávání klidu je to, že právě lidé jsou významným zdrojem jejich vjemů a pocitů.
Jejich mozek podrobně zaznamenává cizí nálady a jednání, ale i tělesné rysy a změny a musí se jimi zabývat. Hypersenzibilita vytváří jedinečnou schopnost zabývat se cizími lidmi, pozorovat je a chápat, až to vede k dojmu, že tito jedinci umí číst myšlenky.
Má to háček
Pokud jste získali dojem, že hypersenzitivní lidé mají unikátní dar, pak je třeba dodat, že tento dar je současně obrovským břemenem. Práce mozku je totiž prací v pravém slova smyslu, i když je jen abstraktní.
I u běžných lidí se mozek podílí 20 % na celkové spotřebě glukózy v těle, což je vzhledem k jeho váze obrovské číslo.
Mozek lidí s hypersenzitivitou, který neustále zpracovávají mnohem vyšší příliv informací a vjemů než ostatní, vyžaduje ještě víc energie, což vede ke stavům vyčerpání, nejčastěji v odpoledních a podvečerních hodinách.
Bez odpočinku to nejde
Pokud má hypersenzitivní člověk zvládat běžné denní povinnosti, potřebuje odpočinek. Nikoli dlouhý, ale častý a zařazený do průběhu každého dne.
Ideální by pro tyto lidi byla středomořská siesta, polední klid, kdy by mohli nechat mozek uklidit dopolední dojmy a načerpat nové síly. Realita bývá ale spíš opačná, neboť hypersenzitivita lidi často nutí až ke sebezničující aktivitě.
Obnovení sil je pak mnohem obtížnější, chronická únava pak může být příležitostí pro rozvoj fyzického onemocnění.
Při hypersentitivitě…
… Najděte si svou cestu ke každodennímu uvolnění psychického napětí. Výborné jsou především koupele s esenciálními oleji.
… Vyhýbejte se nákupním centrům, pro vás je mnohem lepší nakupování přes internet.
… S přáteli se scházejte raději postupně a v menších skupinkách, ideální je pro vás posezení ve dvou.
… Nejezděte na dovolenou na rušná letoviska, vyčerpá vás to. Čím více klidu, tím lépe. Jednou ze zajímavých možností je dovolená v klášteře, u nás i v zahraničí. Nabízí totiž ztišení a skutečný klid, duchovní program není povinný.
Text: Lenka Korandová, foto: Shutterstock