Domů     Chantal Poullain: Důležité je, co člověk vyzařuje
Chantal Poullain: Důležité je, co člověk vyzařuje

Šarmantní, vždy elegantní dáma používající češtinu s originální ekvilibristikou. Hraje divadlo, se svou nadací zdětšťuje dětská oddělení nemocnic a nezaměnitelným hlubokým hlasem báječně zpívá francouzské šansony.

Když přijíždím do Marseille, něco se ve mně probudí, je cítit, že kořeny tam jsou. Přitom tam nežiju už strašně dlouho.“ Narodila ve slavném středomořském přístavu, moře a lodě miluje.

A také francouzský kraj Camargue, kde trávila v dětství hodně času s dědou, který choval koně. A koně miluje dodnes. „Všechno, co vím o koních, mě naučil on. Posadil si mě k sobě do sedla už jako batole.“

Bála se nejistoty

Pochází z převážně umělecké rodiny – jeden dědeček byl houslista, maminka sochařka a malířka a otec sochař a umělecký kovář. Takové geny asi nelze zapřít.

Chantal chtěla být nejprve baletka, tančila 12 let. „Ale pak jsem si uvědomila, že nechci žít život umělce.

Měla jsem strach z nejistoty, bála jsem se.“ Kreslila, zajímala ji architektura, také chtěla dělat medicínu. „Zároveň mě ale pořád něco táhlo k tomu umění… Říkala jsem si – budeš studovat a uvidíme.“ Pak začala hrát ve školním divadle.

„A všichni – učitelé i kamarádi – mi říkali, hele, ty musíš dělat divadlo!“

Bolek vyhrál na New Yorkem

V Ženevě, kam se po rozvodu s otcem maminka s ní dvěma jejími sestrami přestěhovala, vystudovala Chantal Divadelní akademii, měla nabídky na angažmá, měla filmové role a měla už koupenou letenku do New Yorku, kde chtěla sbírat herecké zkušenosti.

Jenže náhodou potkala dlouhého hubeného klauna odněkud z komunistického Československa. Bylo jí dva a dvacet, beznadějně se zamilovala a tu letenku prý roztrhala. „Nepřestěhovala jsem se hned.

Nejdříve jsem jen přijížděla a odjížděla, byly to jen takové návštěvy, až do revoluce jsem vždycky dostala vízum. Po listopadu 1989 jsem získala trvalé bydliště jako cizinka. Dvacet let jsme bydleli v Brně a cestovali a hráli všude po světě.“

I Vladimír propadl umění

Když měl v létě roku 1989 přijít na svět syn Vladimír, odjela rodit do Ženevy. „Bolek zrovna točil a já jsem nechtěla obtěžovat. Tak jsem pak už přivezla malinké miminko.“ Vždycky prý doufala, že „Vladimír nepropadne do uměleckých sfér“, ale marně.

Od dětství prý dělá krásné sochy – jak by ne, zase ty geny. Ostatně kromě francouzských prarodičů je sochařkou a malířkou i jeho teta a mladší sestra Chantal, Beatrice. V roce 2002 se Polívkovi rozvedli a Chantal se s Vladimírem časem přestěhovala do Prahy.

Syn vystudoval alternativní herectví a dnes vystupuje mimo jiné se svým otcem v představení Šašek a syn. „Vladimír je Čech jak poleno! A já jsem ráda, že jsem mu ponechala jeho českou rodinu.“

U jídla se nesmí spěchat

Francie je synonymem vyhlášené kuchyně. Jaký vztah k vaření má Chantal Poullain? „Miluji vařit pro lidi, které mám ráda.“ Zdůrazňuje, že v životě nejde jen o to „krmit se“, ale mít z jídla radost a k vaření i jídlu přistupovat s láskou.

„Když přijedu do Francie, okamžitě cítím všechny vůně, chuť vína i prostředí – mám hned pusu plnou chutí. Je to jako afrodiziakum…“ Má ráda, když je velký stůl a kolem rodina, přátelé, debatuje se, probírají se zážitky, směje se a přitom se jí.

A nikdo nikam nespěchá. „Z české kuchyně umím pár receptů na jídla, která miluju – jako první, když jsem sem přijela, jsem se naučila svíčkovou, guláš a bramborový salát od Bolkovy maminky.

Ten jsem trefila až napotřetí… A moc ráda mám španělské ptáčky nebo koprovou omáčku s vajíčkem.“ Ale většinou prý vaří něco z francouzské kuchyně, která je jí přece jenom bližší, a z italské. „Dávám přednost lehkým jídlům a malým porcím.“

S Archou má život smysl

Založení nadace Archa Chantal iniciovala herečka v roce 1993. Může za to její syn. Chantal s Bolkem hráli tehdy hodně ve světě a malý cestoval s nimi.

A tak samozřejmě navštívil občas i tamní dětská zdravotnická zařízení, která byla barevná a plná hraček, takže děti zapomínaly, kde vlastně jsou. Pak se Vladimír se jednou ocitl v české nemocnici a řekl prý: Mami, proč je to tu tak smutný?

„On se do té nemocnice těšil a byl zklamaný…“ Slíbila mu, že udělá vše pro to, aby se i do místních nemocnic děti těšily. A tak vznikla Archa Chantal. „Zpočátku to byl velký boj. Lékaři říkali – výrazné barvy? Blázníte?“

Léčit nejen tělo

Nakonec se ale záměr povedlo naplnit. Nadace Archa Chantal utváří vždycky celé prostředí, aby vypadalo jako dětský svět.

Jednou je to džungle, jindy divadlo, pak loď, zoologická zahrada, farma zvířat, pláž, ostrov pokladů, rozkvetlá louka… „Důvod, proč o tohle všechno usiluji je prostý – v nemocnici by se nemělo léčit pouze tělo, ale i obolavělá duše.

Pohoda a harmonie jsou přece základním předpokladem fyzického zdraví.“ Prvním projektem byla kdysi úprava dětského oddělení ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v Brně-Běrkově. Tam tehdy začala „vládnout“ pohádková zvířátka.

Dnes už je za nadací na čtyřicet realizovaných projektů, další jsou ve stadiu příprav. Dříve nudná dětská nemocniční oddělení se díky nadaci změnila k nepoznání.

Fotky těch úžasně veselých interiérů si lze prohlédnout na stránkách nadace – určitě se při prohlížení budete usmívat! „Tahle práce je pro mě velmi důležitá. Mám pocit, že můj život má větší smysl.“

Žít na plný pecky

Před sedmi lety musela Chantal čelit diagnóze rakovina prsu. Už podruhé – poprvé to bylo krátce po seznámení Bolkem. Tehdy i teď to dopadlo dobře. ,,Nemoc zřejmě přišla, aby mi udělila lekci. Aby mně řekla, že si mám vážit života a štěstí, které mám.

Myslím, že mě to mělo přimět vnímat víc samu sebe. Já jsem opak hypochondra, vůbec se nešetřím.“ Spousta kamarádů prý jí radila jak dál žít, co jíst… „A já jim řekla, že budu papat, co chci, a že budu žít na plný pecky. Chci žít, ne přežívat!“

Chantal Poullain-Polívková ve zkratce

Narodila se 17. srpna 1956 v Marseille ve Francii, vystudovala Divadelní akademii v Ženevě ve Švýcarsku, poté studovala v Anglii

1978 setkání s Bolkem Polívkou – následovala ho do Československa

Hrála v Divadle Na Provázku, v Divadle Ungelt

Dnes vystupuje pod hlavičkou Divadla Bolka Polívky

Filmy: např. Šašek a královna (1987), Kopytem sem, kopytem tam (1988), Král Ubu (1996), Na zámku (2000), seriály: např. Dokonalý svět (2010)

Zpívá francouzské šansony, natočila album Chantal Chansons

Už 24 let je prezidentkou Nadace Archa Chantal (www. archa-chantal.cz)

Rodina: S bývalým manželem, hercem Boleslavem Polívkou má syna Vladimíra (28, herec)

Kde ji lze vidět: https://www.i-divadlo.cz/profily/chantal-poullain

Co řekla o…

… o výchově: Dostalo se nám přísné katolické výchovy, já jsem studovala v klášterní škole u salesiánských sester ve Švýcarsku, a dnes mohu říct, že to nebylo tak špatné, protože mi to dalo určité životní hodnoty. Máma nám ponechala možnost volby.

Vždycky říkala, že nejdůležitější je svoboda myšlení, najít si vlastní víru, v níž najdeme svou cestu.

… o vyzařování: „Šarm a elegance nejsou jen věcí toho, jak člověk vypadá navenek, ale spíš věcí vnitřního pocitu. Toho, co člověk vyzařuje.“

… o vzpomínání: „Některé odžité a prožité věci je lepší nechat zavřené. Jde o minulost. Předaná zkušenost ale může pomoci, potom má význam.“

… o instinktu: „Naše životní mapa je složená tak, že neprocházíme jedinou velkou cestou, ale když tu mapu pomalu otevíráme, vidíme spoustu menších nových cest, ze kterých si můžeme vybrat. Při tom výběru jsem vždy poslechla svůj instinkt. Nikdy mne nezklamal.“

… o strachu z davu: „Jsem klaustrofob a mám děs z davů na koncertech, hysterie se bojím. Proto chodím jen na intimní koncerty. To mám, i když je třeba náměstí plné lidí – já musím utéct, mám pocit, že se zadusím…“

… o svém hlase: „Celý život jsem měla kvůli hlasu komplex. Byla jsem malá holčička, roztomilá blondýnka a už tehdy jsem měla hluboký hlas. Promluvila jsem a lidi, kteří tu blondýnku obdivovali, se lekli.“

… o hraní: „Hraní mě hrozně baví, asi nejvíc, když se zkouší. Baví mě to hledání… Ale nikdy jsem neměla pocit, že bych bez divadla nemohla žít. Myslím, že můžu dělat spoustu věcí.“

Text: Helena Leitlová; foto: Herminapress, Nexfoto

Související články
18.3.2025
Že je hudebně zábavný pořad Hovory W zárukou dobré zábavy se mohou diváci řady našich měst a obcí přesvědčovat už několik let. Netradiční formát, kdy si sehraná moderátorská dvojka Jiří Werich Petrášek a Pavel Mészáros doslova „vychutnávají“ své hosty během velmi otevřeného rozhovoru tak trochu vybočuje z ustáleného modelu jeden moderátor – jeden host, takže rozhodně nepřipomíná pouhou besedu na j
25.2.2025
Doktor Hofbauer v Modrém kódu nebo v Sestřičkách, policista Kamil Mlejnek v seriálu Poldové a nemluvně, ale také Macbeth na Letních shakespearovských slavnostech. Hraje, režíruje a říká: „Líbilo by se mi být architektem…“ Do dramatického kroužku nikdy nechodil, zato skoro osm let hrál na housle, třináct zpíval ve sboru. I jeho tatínek je muzikant, také hraje na housle. A babička prý absolvovala „
24.1.2025
Takový pocit není koncem roku nic zvláštního, jenže co když nejde jen o konec roku a nakupování se stalo posedlostí? Pak možná máte problém, který má i svůj odborný název oniománie nebo také shopaholismus. A závislost postihuje bohužel hlavně ženy. Ale mužů se tenhle problém týká také, i když v menší míře. Zato utratit dokážou stejně, nebo i víc peněz než ženy. Zdánlivě se nic neděje Vždyť lidí
21.1.2025
Projekt  „Podzim s láskou a humorem“ pokračuje i v letošním roce a už teď se mohou diváci těšit na první letošní představení Hovorů W v Radiocafé, a to 25. února. Hosta zatím oba protagonisté prozradit nechtějí, tajemství zachovává i třetí, dvorní pianista pořadu Karel Štolba. „Všechno se diváci včas dovědí jako vždy přímo v Radiocafé, na sociálních sítích i v médiích“, říká Pavel Mészá
21.1.2025
Drobná, energická herečka. Vyrostla na vesnici a na téže vesnici, byť dnes už součásti hlavního města, i dnes se svými pejsky žije. Je ráda babičkou a vnoučata „jsou s ní spokojená“. Pochází ze statku v Kolodějích, z 370 let starého stavení s metrovými zdmi. A bydlí tam i dnes. „Moje rodina tu žije po generace.“ Když byla malá, byla to prý zapomenutá vesnička, teď je to okraj Prahy a vyhledávan
reklama
Šikovné tipy
Velikonoční čepičky s oušky
Pokud se vám nechce do barvení vajíček, tak je zkuste naparádit čepičkami se zaječími oušky. Háčkované Budete potřebovat: – háček 2,5 mm – bavlněnou přízi Postup Háčkujte v řadách, na začátku každé řady uháčkuje 1 řetízkové oko (ŘO). Začíná se na špičce čepičky. Čepička 1. ř.: 2 ŘO, do prvního oka 6 krátkých sloupků (KS), […]
Veselé plstěné!
Plsť je skvělým materiálem pro sváteční dekorace. Hýří veselými barvami a lehce se z ní dají vystřihovat tvary. Snadno z ní vytvoříte „trávníček“, květy i košíčky. Plsť se tradičně vyráběla z vlny, dnes je ovšem k dostání spíš varianta polyesterová, která je levnější, obě pak vynikají sytými barvami. V obchodech s potřebami pro tvoření se […]
Peče, která ulehčí odchod
Smrt a umírání je pro mnoho lidí téma, o kterém nechtějí mluvit. I v důsledku toho je paliativní péče opředena řadou mýtů a domněnek. Přitom tomu tak být nemusí. Jedním z klasických mýtů je, že s paliativní péčí a hospicem nechci mít nic společného, protože to urychlí smrt tím, že se některé věci nebudou dělat […]
Nálada jako aprílové počasí: Co s tím?
Výkyvy naší psychiky nás někdy dokáží dostat na kolena. Jsme hádaví, protivní – prostě chvíli obloha bez jediného mráčku, chvíli zataženo s monzunovými dešti. Jak s tím žít? Náladovost nemusí být jen projevem labilní psychiky nebo špatné výchovy. Změny nálad mohou ukazovat i na fyzické potíže, nejčastěji hormonální, typicky provázejí premenstruační syndrom a menopauzu. Může […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Maďarský rybí paprikáš
nejsemsama.cz
Maďarský rybí paprikáš
Skvělé kotlíkové jídlo, které můžete připravit také na chalupě. Ingredience: 800 g filetů ze sladkovodní ryby 3 rajčata 1 žlutá a 1 červená paprika 2 cibule 100 ml smetany 33% 100 g anglické slaniny 1 lžíce sádla 2 lžičky mleté sladké papriky ½ lžičky mleté pálivé papriky sůl Postup: Rajčata spařte, oloupejte a nakrájejte na čtvrtky. Rybu nakrájejte na kusy o velikosti sousta. Slaninu nakrájejte
Udržitelná móda v souladu s přírodou: TATUUM
iluxus.cz
Udržitelná móda v souladu s přírodou: TATUUM
Nová kampaň TATUUM SENSES AT EASE je věnovaná udržitelné módě. Kolekce z přírodních materiálů zdůrazňuje, že móda může být stylová, nadčasová, ale i zodpovědná k planetě. Je tak skvělou volbou pro ty,
Styděla se, že ji okradla!
skutecnepribehy.cz
Styděla se, že ji okradla!
Jsem už v důchodu a mou největší radostí je občasná návštěva vnučky. Někdy si ke mně rovnou po škole zajde na oblíbený koláč. Je to taková malá slečna a já si chvíle s ní moc užívám. Povídáme si o všem možném, probereme její kamarádky, co poslouchá za hudbu a někdy chce, abych jí vyprávěla, jak zlobila její maminka, když byla malá. Tak jsem ji neznala
Od gladiátorů po jezdecké akrobaty: Fascinující historie cirkusu
epochaplus.cz
Od gladiátorů po jezdecké akrobaty: Fascinující historie cirkusu
Cirkusy provázejí lidstvo po staletí – od krvavých římských her až po okázalé show plné akrobacie a kaskadérských kousků. Jak se z antických arén stala manéž plná barev a hudby? A proč někteří lidé cirkusy milují, zatímco jiní je odmítají? Antický circus: Popravy určené k pobavení Dávnou historii cirkusu můžeme vystopovat až do antiky. „Circus“
Stylový pobyt v zahradě
rezidenceonline.cz
Stylový pobyt v zahradě
Funkčnost, odolnost, uživatelský komfort, v neposlední řadě ale rovněž designová úroveň. To jsou parametry, které by měl venkovní nábytek splňovat bez ohledu na to, za jakých materiálů je vyroben. Patříte-li k příznivcům přírodního dřeva, měli byste se zaměřit především na produkty bez problémů odolávající rozmarům počasí, především vlhkosti, působení plísní a různých škůdců. Pro svůj vysoký
Česká republika vstupuje do polovodičové ligy: Brno otevřelo nové inovační centrum
21stoleti.cz
Česká republika vstupuje do polovodičové ligy: Brno otevřelo nové inovační centrum
V Brně vzniklo České polovodičové centrum, které propojí výzkum s průmyslem a pomůže nastartovat polovodičový ekosystém. Má ambici posílit nejen českou, ale i evropskou technologickou suverenitu.
Pouť Českého Anděla: Další ročník je za dveřmi
epochanacestach.cz
Pouť Českého Anděla: Další ročník je za dveřmi
Když se řekne pouť, mnoho lidí si nejspíš představí Matějskou pouť a její menší obdoby, konající se v různých městech po celé zemi. Takováto pouť, to jsou kolotoče, labutě, autodromy, střelnice, klobásy, cukrová vata, hlasitá změť vzájemně se překřikujícího hudebního doprovodu a k tomu dav bavících se lidí. Jiní si představí křesťanskou pouť s knězem
Bouchalo cestou do Brixenu šampaňské?
historyplus.cz
Bouchalo cestou do Brixenu šampaňské?
Brodí se sněhem, který leží na silnici na Vysočině. „Co mi to dali za starou špatnou bednu,“ rozčiluje se Franz Dedera. Jen co vyjeli, vůz museli opravovat. Teď si tu vykračuje pustinou s tím buřičem Havlíčkem. „No nic, aspoň se podívám domů,“ říká si komisař, rodák z Jindřichova Hradce. Sníh málem nevnímá. Karel Havlíček (1821–1856) má
Má Randová deprese kvůli nesplněným snům?
nasehvezdy.cz
Má Randová deprese kvůli nesplněným snům?
Chtěla milujícího chlapa, nedočkala se. Toužila po miminku, které nemá. Martina Randová (53) se však musela rozloučit i s dalšími sny, jež se jí nikdy nesplnily. Poslední dobou ji prý kolegové víd
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
Nejlépe se pro tento recept hodí hříbky nebo lišky. Suroviny 4 lžíce másla 1 cibule 250 g čerstvých hub 200 ml smetany 2 lžíce hladké mouky 3 lžíce strouhaného parmazánu 500 g těstovin sů
Záhadný mrak nad Novým Mexikem: Prováděli zde Američané tajné jaderné zkoušky?
enigmaplus.cz
Záhadný mrak nad Novým Mexikem: Prováděli zde Američané tajné jaderné zkoušky?
V březnu 2014 zaznamenali meteorologické radary nad americkou raketovou střelnicí White Sands v Novém Mexiku zvláštní bouřkový mrak. Na první pohled připomínal atomový hřib. Testuje zde americká armád
Vyrostla na londýnském mostě celá čtvrť?
epochalnisvet.cz
Vyrostla na londýnském mostě celá čtvrť?
Oba břehy Temže v Londýně spojovala kdysi stavba, označovaná za jeden z divů světa. Most, který se stal samostatnou městskou čtvrtí a také místem odporné přehlídky popravených nešťastníků.   Most v samém centru Londýna postavili už Římané v roce 46 našeho letopočtu. Byl dřevěný a vydržel téměř 1000 let, než ho v roce 1013 nechal spálit král Ethelred II. (asi