Líbí se vám perské koberce? Možná máte nějaký, třeba malý doma, nebo se teprve chystáte na jeho koupi. A to je právě ta chvíle, kdy byste si měli zjistit, co takovému koberci prospívá, co nesnáší, jak s ním zacházet a jak ho čistit.
Perský koberec není levná záležitost, a proto je také považován za investici, která přežije i několik generací. Musíme se však o něj dobře starat. Než ho ovšem koupíme, měli bychom se přesně rozhodnout, kde bude zdobit náš byt.
Není důležitý pouze vzor a velikost, daleko důležitější je, jestli ho chceme v hodně zatěžované chodbě nebo jsme se rozhodli pro malý kusový koberec pod konferenční stolek, či si ho představujeme jako dominantu obývacího pokoje.
Kam s ním
Jemné hedvábné koberce se hodí na zeď (nesmí být vlhká), koberce z jemné vlny můžeme použít například v ložnici, protože chůze v botách by jim neudělala dobře.
Do chodeb, na podlahy obývacích pokojů a jídelen, jsou pak vhodné takzvané zátěžové perské koberce, které se mnohem snadněji čistí a v jejichž vzorech se případná nečistota téměř ztratí.
Ty nejkvalitnější perské koberce se vyrábí z ovčí vlny, stříhané ovcím pasoucím se ve vysokohorských oblastech. Aby byly chráněny před nepříznivými povětrnostními vlivy, obsahuje jejich vlna více lanolinu, takže koberce z této vlny jsou velice odolné.
Další faktorem, který ovlivňuje životnost a vzhled perských koberců, je sluneční záření.
Pokud koberec umístíme na místo, které je vystaveno dlouhodobě slunečním paprskům, můžeme očekávat vyblednutí barev (to je však u přírodních barviv mírnější než u chemických).
Drahý, ale vydrží
Perské koberce opravdu leccos vydrží, ale nesmíme se vrhat na každou skvrnku s agresivními čisticími prostředky nebo chemikáliemi.
Pokud už se stane nějaká nehoda, zachováme chladnou hlavu, i kdyby šlo třeba o červené víno, z jehož vylití mívají hospodyně panickou hrůzu. Přitom právě peršan je proti tekutinám odolný.
Má duté mastné vlákno, které tekutiny odpuzuje a ty se tak vsakují velmi pomalu.
Jak tedy na to?
Nejdříve tekutinu co nejrychleji odsajeme čistou utěrkou. Nikdy ovšem nedrhneme.
Používáme jen čisticí přípravky na přírodní vlákna z ovčí vlny.
Nikdy nepoužíváme chemické prostředky (může dojít ke zničení koberce).
V nouzi můžeme použít jádrové mýdlo.
Skvrnu čistíme studenou nebo vlažnou vodou a nikdy vodu nevtíráme, jen tupujeme.
Postupujeme od okraje ke středu a v žádném případě netlačíme.
Necháme uschnout a poté vysajeme po směru vláken, ale v žádném případě nepoužíváme rotační nebo klepací kartáče.
Propálení nehrozí
Perské koberce umí zadržovat oheň, čili jiskry z krbu jim neublíží. Pokud by přece jen na něm nějaké přistály, stačí povrch koberce na těchto místech lehce vykartáčovat. Samozřejmě hořící nedopalky nebo svíčky by mohly koberec nevratně poškodit.
Pokud se na koberci objeví mastná skvrna, opět jako první pomoc použijeme jádrové mýdlo, lepší je ovšem čistit celý kus, aby vyčištěné místo nebylo výraznější než okolí. A tady musíte zvážit, jestli na to sami opravdu stačíte.
Velká očista patří odborníkům
Pokud je váš koberec už starší, nebo jste zdědili pěkný, ale silně znečištěný kousek, ponechejte raději starost o vyčištění odborné firmě.
Tím ovšem nemyslíme obyčejnou čistírnu, kde používají chemické prostředky, a už vůbec ne firmy, které přijedou a váš koberec čistí někde na chodbě domu. Obracejte se buď na prodejce, nebo na specializované firmy.
Ty obvykle přijedou rychle, odvezou váš koberec asi na 14 dní, ve kterých jej 8 až 12krát opakovaně čistí střídavě s dokonalým vyschnutím vláken. Koberec se suší zavěšený, protože teprve pak k němu může vzduch ze všech stran.
Používají se také větráky a halogenové lampy, čímž dosáhneme klimatu odpovídajícímu zemi jeho původu. Čištění vlny musí probíhat rychle a rovnoměrně, jinak se nám bude krabatit.
Větší potíž je s hedvábím, to se totiž nesmí v žádném případě namočit, takže pomoc odborníků je při znečištění nezbytná.
Víte, že…
Tyto koberce se vyráběly v oblasti Persie (dnešní Írán).
Postupně se výroba rozšiřovala i do dalších oblastí, zejména Turecka, severozápadní Asie (Kavkazsko a Zakavkazsko), střední Asie (Afghánistán, Indie, Pákistán a Turkmenistán) a východní Asie (Čína, Mongolsko, Tibet a Nepál)?
Foto: Shutterstock