Před rozhovorem s Veronikou Žilkovou jsem měl obavy, jak se povídání o tom, jakou je paní domu, do jejího časově nabitého programu vejde.

Nakonec jsme se sešli v divadle v pauze mezi zkoušením a mnoha dalšími jejími povinnosti a bylo to velice příjemné posezení.

Již desítky let bydlíte na okraji Prahy v Suchdole. Čím vás tak Suchdol okouzlil, že jste se rozhodla žít právě tam?

Je to vesnice ve velkoměstě, kde můžete mít na zahradě koně i ovce a pořád všude roste dostatek trávy.

Ruch velkoměsta vám tam neschází?

Ne. Ale nad námi je přistávací dráha pro letiště, takže máme ruch spíše mezinárodní. Děti odmala pozorují letadla. Zvláště, když v noci nemohly spát nebo měly teplotu, stáli jsme u okna a vyhlíželi další přistávající letadlo.

Váš nyní velký a prostorný dům byl původně malý domeček, nemýlím se? Jak jste se do něj vy, tak početná rodina vešli?

Domeček se s každým novým členem přifukoval, až je z něho dnes „mamahotel“ a útočiště pro všechny děti i s jejich partnery.

Pak jste začala přestavovat. Tu přestavbu jste si navrhla sama?

Můj nejoblíbenější obchod jsou stavebniny. Nejraději chodím o víkendu nakupovat do velkoobchodu, kde seženete od nůžek na keře až po novou podlahu vše.

A co vnitřní zařízení. Jaké barvy u vás převládají?

Béžová a starodřevěná. Mám velmi jednoduchý a účelný dům. Dřevěné podlahy, co se dají vytírat. Nemám koberce ani lux.

Co ve svém domě považujete za nejoriginálnější, na co jste opravdu pyšná?

Že máme vedle domu malou stáj. Koník, co se pase za okny kuchyně. Je na něj krásný pohled, i když se ho trochu bojím.

Když jste zařizovala kuchyň, co bylo pro vás při tom důležité?

Výhled z okna. Až teď, na starý kolena, mám konečně kuchyň, kdy při vaření mohu pozorovat život na zahradě.

Bez jakých spotřebičů a pomůcek se v ní neobejdete?

Nemám ráda spotřebiče, roboty a zaplněnou kuchyň. Stačí mi dobrá škrabka, nůž a dva hrnce.

Vaříte ráda, nebo je to ve vašem případě nutnost?

Ve svém životě jsem mnohem víc hodin vařila, než hrála. Jsem kuchta a příležitostná herečka.

Jak to děláte, když je vás doma tolik, každý má trochu rozdílné chutě, dokážete je skloubit?

Vařím a vařím a vařím.

Jaké jídlo má od vás nejraději váš manžel?

Manžel je nejšťastnější, když jednou za čas najde chvilku nám všem uvařit on sám jeho pověstnou „červenou“ s těstovinami.

A co zahrada? Jste ten typ, který i na zahradě musí stále něco dělat?

Ano, letos jsem stěhovala vzrostlé stromy a keře a musím to zaťukat, zatím se všechny znova chytly… Je třeba hodně zalít novou jámu…

Jak tedy vypadá vaše pohoda? Káva na terase při východu slunce?

Letos chci vybudovat nějaký vodní prvek do zahrady, aby ptáčci, kterých se u nás na zahradě zabydlelo hodně a každý rok pravidelně i hnízdí, netrpěli žízní. Štvou mě straky, které jim vybírají hnízda. Někdy celou ranní kávu trávím házením bot na zaplašení vražedných strak.

Kdysi jste začala studovat na Filosofické fakultě výchovu a vzdělání dospělých spolu s psychologií, ale pak u vás zvítězilo herectví a vystudovala jste DAMU. Nelitovala jste někdy tohoto svého rozhodnutí?

Myslím, že se věnuji celý život obojímu. Hraju o různých životních tématech – rozvod, láska i smrt. Herectví – divadlo, film, seriál – by mělo s nadhledem řešit různé životní situace. Jak se s nimi poprat a jak z nich ven, abychom neublížili svým blízkým.

V loňském roce jsme vás vnímali jako Marii Svobodovou v seriálu Všechny moje lásky. Jste stejně jako ona romantická? 

Všechny moje lásky byl krásný seriál a jsem Primě moc vděčná za tak krásnou a velkou roli. Po padesátce se role již nehrnou jako ve třiceti, a tak si pak člověk všeho víc váží.

V jaké nové roli vás nyní televizní diváci uvidí?

Teď se zrovna televizní role nehrnou, tak mám čas na zkoušení v divadle Bez zábradlí, kde mi Karel Heřmánek nabídl roli v nezvyklé adaptaci Shakespearovy komedie Mnoho povyku pro nic.

Celé to probíhá podle skutečné události vysílání radia BBC, kdy vojáci v Británii vysílali vojákům na frontě jednou týdně Shakespeara. Bylo to povzbuzení pro bojující.

Mám na sobě uniformu anglické vojačky, což je v souvislosti se současným postem mého muže pěkná zajímavost.

Jste pověstná svým zběsilým životním tempem. Jak to všechno zvládáte? Hraní, rodinu, společenské povinnosti manželky ministra… 

Tak jako každý, který se svému okolí snaží mnohdy zbytečně dělat pomyšlení. Takže ve fofru… Nejhorší je, že jim pak všem za to pomyšlení vynadám (smích). Ale dělám to ráda.

Jsem šťastná, že mě moje rodina od dvaadevadesátileté matky až po čtyřletého vnuka občas potřebuje.

Ve zkratce

+Veronika Žilková se narodila 6. října 1961 v Praze ve znamení Vah v rodině hudebního pedagoga a flétnisty Václava Žilky.

+Je absolventka pražské DAMU, divadelní, filmová a televizní herečka, dabérka, scénáristka a dramaturgyně.

+Držitelka ocenění Český lev za vedlejší roli v českém filmu Zapomenuté světlo z roku 1996.

+Ve volbách v roce 2014 byla zvolena za hnutí ANO zastupitelkou městské části Praha-Suchdol.

+Vdaná za ministra obrany, herce a režiséra Martina Stropnického, s nímž má desetiletou dceru Kordulu.

Text: Bohumil Brejžek, foto: Nextfoto, Herminapress, TV Prima