Dcerka poštovního zřízence Pumplmě ve Vlaku dětství i naděje, Popelka z lékárny v Básnících a v poslední době hlavně vesničanka Jana v seriálu Slunečná. Má krásné tmavé oči, nepopiratelné charisma, dva České lvy a říká o sobě, že je pečovatelka.
Hereckých genů dostala Tereza Brodská do vínku jako málokdo – však byl také jejím otcem Vlastimil Brodský a matkou je Jana Brejchová!
Tereza se narodila v roce 1968, jejímu otci bylo tehdy 48 a mamince o dvacet méně, oba měli spoustu práce, šli z filmu do filmu. A tak malou Terezku svěřili na první léta do péče Janiny starší sestry Blanky a jezdili jen na návštěvy.
Jana Brejchová to v jednom rozhovoru vysvětlovala: „Blanka měla dvě malé děti a jako dětská sestra to s nimi opravdu uměla. Navíc mi přišlo, že pro Terezku bude daleko výhodnější, když bude vyrůstat mezi dětmi než jenom s rodiči. Já bych z ní asi vychovala rozmazleného fracka…“
Dětství u tety
„U Blány jsem si rychle zvykla, tam byl fajn život. Z tetiných dětí se stali moji sourozenci. Jenže v sedmi letech si mě rodiče vzali nastálo…
Navíc nějaká chytrá hlava přišla na to, že bych se teď naopak neměla vídat s tetou a jejími dětmi, snad abych si od nich dokonale odvykla.
Trvalo to rok a bylo to kruté…“ Když bylo Tereze třináct, její rodiče se rozvedli a Tereziným „macechem“, jak mu sama říká, se na další léta stal další známý herec – Jaromír Hanzlík. Tehdy měla pocit, že ji usurpuje, když se ji snažil svérázně vychovávat.
„Každopádně přispěl k tomu, že jsem se osamostatnila. Na druhou stranu: Kdykoli jsem Jaromíra viděla v divadle, všechno jsem mu odpustila. Byl fantastický!“ V sedmnácti se odstěhovala a začala bydlet sama.
Hraní ji neminulo
Tíhla k medicíně, k veterině, ale uvědomovala si, že na tyhle školy nemá. „Matiku, fyziku, chemii bych asi nezvládla…“ Otec chtěl, aby studovala hru klavír, maminka si přála, aby šla na výtvarnou školu. Naopak od herectví ji oba od mala zrazovali.
„Dělali všechno pro to, aby mi to znechutili. Třeba tím, že mě brali na natáčení, kde byly obzvlášť bojové podmínky.“ Stejně se přihlásila na hereckou konzervatoř. Byla přijata, zdárně absolvovala šestileté studium a odmaturovala s vyznamenáním.
Tereza Brodská jednou vzpomínala: „Na konci druhého ročníku bylo závěrečné představení a já jsem na ně pozvala maminku. Když jsme dohráli, tak jsem za ní hned běžela a…: Tak co?! A ona: Můžu ti dát dobrou radu? Nezabírej na této škole místo talentovaným. To bylo drsný…“
Pyšná babička
Tereza Brodská se poprvé vdala v jedenadvaceti. Jejím mužem se stal Jordi Niubó, Čechošpaněl, který tenkrát studoval na pražské FAMU. Manželství však vydrželo jen čtyři roky. Pak už potkala fotografa Herberta Slavíka. Přesněji:
měl ji fotit, ona nechtěla, pohádali se, pak se usmířili, pak se vzali a jsou spolu třicet let! Mají už dávno dospělého syna Samuela a také roční vnučku! „Jsem babička, tak vyžaduju, aby se mi tak i říkalo. Jsem na to pyšná!“
Malý Konrád léčí…
Herečka označuje vaření za svého koníčka, často připravuje teplé večeře a o ty své se moc ráda stará. „Jsem taková kvočna.
Mám ráda, když je pořád plná lednice, navařeno, naklizeno.“ Jednou tohle téma ještě rozvedla. „Mám podezření, že jsem byla v minulém životě služebná.
V žádné moc bohaté rodině, žila jsem v nějakém nuzném kamrlíku, ale znamenalo to pro mě bytostné poslání. A byla jsem spokojená. Jak jinak by se ve mně vzala ta touha, aby bylo všechno perfektní:
aby bylo nakoupeno, uklizeno, vyžehleno a uvařeno, pes aby byl vyběhaný?“ Tím psem je aktuálně čivava jménem Konrád. „On je takový můj lék na depresi.“
Moje máma, filmová hvězda JB
Stará se také o maminku Janu Brejchovou, která už kariéru před lety ukončila a nyní je bohužel z důvodu nemoci nucena pobývat v léčebně.
S manželem fotografem Herbertem Slavíkem a novinářkou Janou Podskalskou dala Tereza Brodská dohromady čtyřsetstránkovou knihu Moje máma Jana Brejchová, která se objevila na pultech knihkupectví v létě a byla slavnostně pokřtěna na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech!
Kniha vznikla na základě rozhovorů nad fotografiemi. „Maminka už je dlouho nemocná, ale při té knize přece jen ožila. Opravdu si myslím, že jsme jí tou knihu vlili trochu krve do žil.
Když jsme s Herbertem vybalili celý archiv, ohromně se rozpovídala, a dokonce začala některé situace a vzpomínky předehrávat. Pravda, byly i fotky, které odložila a mlčela. Ale myslím, že se jí to moc líbilo.“
