Narodil se v Brně, v Praze se stal hercem a v kanadském Vancouveru psychoterapeutem. Tam se stará o seniory a tady dělá radost nám, svým divákům. Hraní ho začalo bavit jako školáka a brzy nato už byl členem dětského sboru brněnského Divadla Husa na provázku. O tom, že by se hercem skutečně stal, ale tehdy příliš neuvažoval. Chtěl být lékařem, chtěl pomáhat lidem. Představoval si, že půjde po zákl

Míval to napůl – od dětství miloval malování a zároveň ho přitahovalo divadlo. Dnes žije, jak sám říká, bez rozvrhu hodin. A hlavně maluje. V Čechách a nebo ve Francii. Také létá za dceřinou rodinou do Států. A mezitím načítá audioknihy… Narodil se na Moravě, v Lipníku nad Bečvou, krátce po druhé světové válce a v rodině byl benjamínek. Vyrůstal s bratrem, který byl o šest let starší. „Sestru jse

Bývalý kulisák, a ne ledajaký! Herec. Divadelní režisér. A také nadšený motorkář, který na malém skútru drandí v zimě v létě. Otec tří dcer, které má s choreografkou Janou, co kdysi tančila v Amadeovi. „Krasavice!“ říká o ní dodnes. Když se jeho rodiče brali, tak on se jmenoval Plecháč a ona Železníková. On už Plecháč být nechtěl, protože se mu smáli, ale přijmout příjmení po budoucí manželce,

Hraje divadlo. Maluje obrázky plné klidu a lásky a starých časů. Sbírá babičkovské rady. Pečuje o zahradu. Raduje se z rozrůstající se rodiny. Pro spoustu televizních diváků je však díky seriálu Ordinace v růžové zahradě hlavně bezdomovkyní Jolanou Lepařovou. Je rozená Pražačka. Její rodiče se záhy rozvedli a ona pak žila u babičky a dědečka a k rodičům, jednomu či druhému, chodila na návštěvy. „

Po neutěšeném dětství se na umělecké škole zamilovala, pak vdala. Za čas dítě a pak rozvod. A potom řada mužů, které do svého života s láskou přijímala, aby je z něho za kratší či delší dobu se zklamáním vykazovala. Dnes je spokojená. I díky meditacím… Jak už naznačeno, Světlana Nálepková nepatří k těm, kdo považují dětství za nejšťastnější část svého života. Její otec byl vysoce postavený důst

Přemýšlivý. Cílevědomý. Otevřený. Nejistý. Výbušný. Vstřícný. Pokorný. Trpělivý. Tvrdohlavý. Svůj! Mladý herec, který hlavně nechce být jen synem svých rodičů. „Pro mě bylo vždycky naprosto zásadní dělat věci po svém.“ Pradědeček z máminy strany bydlel ve francouzském Camarque. Jídelnu měl prý tyčí rozdělenou na stáj pro koně a na část pro lidi, kde se jedlo. Druhý praděda byl houslista. Dědeček

Královna české filmové komedie, která ale právě tak skvěle natočila třeba film Ucho nebo seriál Přítelkyně z domu smutku. Milující máma a babička, výborná kuchařka a chalupářka, která ne a ne odpočívat. A je to tak dobře. Narodila se v pražské Libni. „Mí rodiče byli podvraťáci. A to jsou nejchytřejší psi! Takže já jsem ze dvou podvraťáků, oba dva byli nemanželský.“ Otec František byl truhlář. Za

Vystudovala dva umělecké obory – herectví a choreografii. Představitelka krásných princezen se časem přehrála na krásné lékařky, je léta vdaná za muzikanta Petra Maláska a mají syna-loňského maturanta. Hraje divadlo, natáčí, vymýšlí taneční choreografie a také navrhuje kabelky! Pochází z vesničky nedaleko Písku, a i když do školy začala chodit už v Praze, kam se rodiče – ekonomka a matematik –

V „civilu“ mluvívá tak potichu, že je sotva slyšet. Zato na jevišti Národního divadla je nepřeslechnutelný a nepřehlédnutelný. Kdysi chtěl být mimem. Pohybové divadlo miluje dodnes, stal se však báječným činohercem. A když má volno, hraje a zpívá s kapelou! „Jsem takový, jaký jsem, takový jsem vyrostl. Mám klapaté uši a jsem hubený. Ale nic si neodpírám. Jím maso a raduju se ze života,“ prozradil

V civilu plachý Moravák. Na jevišti gejzíry energie. Nedávno si zahrál v povedené znělce Karlovarského festivalu – pamatujete, jak na zápraží naštvaně drhl připálený hrnec? A bijáků natočil spoustu, nejen Oscarem ověnčené Ostře sledované vlaky nebo Žert. Narodil se na Moravském Slovácku, ve Vracově u Kyjova, v katolické rodině, jako prostřední ze tří bratrů – dostali jména Antonín, Josef a Tomáš