Jako dítě chtěla být úřednicí. Už jako studentka si zahrála v Národním! Zpívající herečka, co našla uplatnění na klasickém divadle, v muzikálech i v televizních inscenacích či seriálech. Naposledy hrála v seriálu Sestřičky. Její smutný konec diváci oplakali.

Jako maličká prý byla exhibicionistkou. Snažila se lidi kolem zaujmout, pobavit, provokovat, rozesmát, cokoli… „Byla jsem ráda středem pozornosti.“ Vzápětí však chtěla být, dost překvapivě, úřednicí!

„Rodiče museli stát frontu a já jsem jim dávala dotazníky!“ S nadšením prý evidovala účtenky, vyplňovala kolonky a dávala razítka.

Místo klotových rukávů jeviště!

Po základní škole se však kategoricky rozhodla pro konzervatoř, jak jednou vyprávěla: Přes to nejel vlak! Tatínek, významný režisér František Laurin, si velmi přál, aby si vybrala jinou profesi. Naopak maminka Věra, která je doma v cestovním ruchu, souhlasila. „Maminka nebyla proti, ta věděla, že jsem typ, který tohle naplňuje.

Ve Zlaté kapličce

Sabina Laurinová vystudovala hudebně-dramatický obor pražské konzervatoře. Ještě jako studentka si jako host zahrála i v Národním divadle. „Když to bylo poprvé, hrozně jsem se toho prostoru lekla.

Postupně však tréma opadla a já se tam cítila jako ryba ve vodě.“ Při práci se tehdy potkávala s Janou Hlaváčovou, Radovanem Lukavským, Luďkem Munzarem, Josefem Kemrem, Rudolfem Hrušínským… „Je pravdou, že tehdy jsem si toho tak nevážila. Dneska bych to už brala jinak…“

Ať žije muzikál!

V roce 1991 nastoupila se spolužáky Kamilou Špráchalovou a Zdeňkem Hruškou do angažmá v Divadle ABC a zůstala šestnáct sezon. Mezitím už se u nás vzedmula vlna muzikálů a Sabina se na ní, coby nejen herečka, ale i výborná zpěvačka sklouzla.

Počínaje slavnou Pěnou dní, uvedenou v roce 1994 na jevišti divadla ABC, přes kusy Janka Ledeckého Hamlet a Galileo v Divadle Kalich, Tři mušketýry v Divadle Broadway a řadu dalších. V některých ze jmenovaných ji lze vídat dodnes.

Všeho s mírou…

Sabina Laurinová má také stejnou figuru, jako před lety. „V období dospívání jsem byla plnější, taková víc ženská, ale nebyla jsem tlustá.

Postava je podle mě hlavně záležitost genů a v tom případě nemám, po kom být oplácaná.“ Od té doby se drží hesla všeho s mírou. A to nejen, co se týče jídla, ale i co se týče názorů na zdravý životní styl a zdravou stravu. „Pro mě platí klasická věta:

tělo si řekne, co potřebuje. Já si bez sladkého koláče neumím představit ráno. Na druhou stranu to kompenzuju hořkým čajem. Když se jednou za čas dostanu do hospody na venkově, zbožňuju pivo a utopence s cibulí.

Nikdy se ale nestane, že bych tímto způsobem hřešila dennodenně.“ Vaření vždy považovala za příjemnou nutnost. „Jsou i lepší věci, než trávit čas v kuchyni!“ A co má fakt ráda na talíři?

„Jako malá holka jsem nenáviděla plněné papriky, boršč a dršťkovou polévku. Dneska bych se po nich utloukla a boršč je pro mě absolutní delikatesa. Člověk dozrává…“

Pohodlné tepláky, to jsem já!

Nicméně přece jen – herečka se živí i postavou, a tak je pohyb nutností. „Co se týká tvarování postavy, mám svoji osobní sestavu, která posiluje břišní svaly, ruce i prsa. Stačí protáhnout se deset minut denně. A plavání.

To je jeden z mála sportů, který mě skutečně naplňuje. Ve vodě jsem šťastná. Posilovny nevyhledávám. Říkám tomu veřejné mučírny.“ Když má volno, nedá Sabina Laurinová moc ani parádě, ani šminkám.

Nejšťastnější je, když přijde domů, odlíčí se, navlékne pohodlné tepláky… „To jsem já.

Musím se smát, když se potkáme se sousedkou na chodbě, obě máme vytahané triko, obě tepláky a obě se navzájem omlouváme za to, jak vypadáme.“ V péči o pleť je konzervativní – pečlivé odlíčení, krém. „Asi nejvíc mi pomáhá pořádný spánek a dobrá nálada. Ani nejdražší krém vám nezaručí to, že budete krásná…“

Dva tátové, dvě dcery…

Sabina Laurinová je šťastnou maminkou dvou dcer. Starší Valentýnu má s muzikálovým zpěvákem a zároveň frontmanem skupiny Kabát Josefem Vojtkem, mladší Máju s lékařem, zubařem Karlem Kameníkem.

Jednou vyprávěla, že jak Valentýnce, dnes už maturantce, tak Máje, školačce, psala v prvních letech deník. „Tento zvyk jsem převzala od své maminky.

Vím přesně, co první dva roky Vája jedla, jakou jsme používaly dětskou kosmetiku, ale i co jsme ten den třeba dělaly. Srovnávala jsem třeba výživu…“A také dodala: „Pohled nás rodičů je relativní.

Naše děti budou po celý život ta malá děťátka, která musíme ochraňovat. A stejně tak zůstáváme i my malými dětmi pro své rodiče.“

… a hlavně zdraví!

Je sice městský člověk, ale od narození dětí ji to prý táhne ven, do přírody. Když jí to čas dovolí, jezdí na chalupu, na výlety. „Přeju si jen, abych kolem sebe měla lidi, které mám ráda, abychom byli zdraví, mohli se potkávat. Abychom měli hezkou práci a samozřejmě spoustu lásky…“