Život bez čichu bychom asi při hrozbě ztráty nějakého smyslu brali jako nejmenší zlo. To ale neznamená, že se bez něj docela dobře obejdeme. Spíš přehlížíme nemalé výhody, které nám přináší.
Omezením nebo úplnou ztrátou čichu přitom u nás trpí nemalá část populace – statisticky skoro každý čtvrtý. Co to pro ně znamená?
– Jídlo je fádní. Rozlišování chutí na jazyku je totiž poměrně chudé, chuťové pohárky zvládají jen pět základních směrů chuti – slanou, sladkou, kyselou, hořkou a tu, které se japonsky říká umami, je koncentrovaně masově lahodná a souvisí s glutamátem.
Veškeré další vnímání jídla se v mozku spojuje s aromaty a tedy signály, které během žvýkání přináší čich. Pokud tedy čich nefunguje správně, bere za své požitek, který přináší koření, zelené bylinky, česnek, rozmanité ovoce, víno, čaj i káva.
– Můžete si přivodit otravu jídlem. Chránit před zkaženým jídlem je jedna ze základních funkcí čichu. Proto jsme také na odér rozkladu a hniloby tak citliví.
– Můžete mít problém se vztahy. Tento bod se týká především lidí, kteří se musí už od mládí po většinu života obejít bez pomoci čichu. Komplikuje jim to odhadování lidí a vztahy s nimi.
Stará pravda, že nám lidi voní nebo nevoní, totiž nepřehání. Netýká se to hygieny. Podvědomě reagujeme na jemné pachové molekuly, které každý člověk uvolňuje. Ty pak podpoří dojem sympatie nebo naopak averze.
– Můžete vyhořet. Čích má totiž významnou ochrannou funkci. Při jeho ztrátě nezaznamenáte, že se v kuchyni něco pálí, dokud neuvidíte kouř. Stejné nebezpečí představuje únik plynu nebo havárie, kdy se ho vzduchu uvolní chemikálie.
Dočasná, či trvalá ztráta?
To záleží na příčině. Někdo měl tu smůlu, že se narodil s poruchou čichu, ale většinou za úbytek i ztrátu čichu může poškození buď sliznice vysoko v zadní části nosu, kde jsou čichové buňky, nebo nervů, které signály přenášejí do mozku a zpracovávají.
Problémy se sliznicí jsou častější a obvykle samy rychle pominou s vyléčením nachlazení a zánětu.
– Horší situace je při chronických rýmách a alergiích. Otok a poškození sliznice pak mohou ještě zhoršit dlouhodobě užívané léky.
Někdy infekce dokáže vyřadit čichové buňky z provozu na dlouho i po vyléčení, typickým příkladem jsou potíže s čichem při nákaze covidem.
Když je chyba v nervech
Pokud je příčina omezení nebo ztráty čichu neurologická, vyhlídky na obnovení jeho funkce jsou méně optimistické. Dochází k tomu náhle po úrazech, ale také plíživým vývojem doprovázejícím nemoc přímo v mozku.
V druhém případě funguje úbytek čichu také jako varovný signál, že něco není v pořádku. Může to být mozkový nádor, ale také degenerativní změny při Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě.
Úbytek čichu proto není radno brát jen obtíž přicházející s věkem, ale při rychlé zhoršování nechat vyšetřit příčinu, může vám zachránit život nebo zpomalit postup chronické nemoci.
Domácí trénink čichu
Vyžaduje trpělivost, cesta ke zlepšení po úbytku nebo ztrátě čichu může trvat týdny.
1. krok
Nepotřebujete nic jiného než 4 éterické oleje. Oleje by měly zastupovat 4 odlišné směry silných vůní. Obvykle se doporučuje:
* růže jako zástupce květin
* citron za pronikavě kyselé odéry
* eukalyptus za pryskyřičné vůně
* hřebíček zastupující silice koření
Jak na to: Zakryjte etikety olejů a jejich název si nalepte na dno. Ke každé lahvičce čichejte 10 až 15 vteřin a pokoušejte se zachytit závan aromat. Nenasávejte zhluboka, na čich to nemá vliv.
Cílem cvičení není aromata rozeznat, ale přimět mozek, aby obnovil poškozené nervové dráhy a znovu začal zpracovávat čichové vjemy. Celkově výcviku věnujte asi 5 minut dvakrát denně.
2. krok
Čichové cvičení doplňujte ve volných chvílích obnováním čichových vzpomínek. Čich je totiž jako jediný smysl přímo spojený s pamětí.
Zatímco vjemy zrakové, sluchové nebo hmatové musí nejprve vyhodnotit mozková kůra, čichové putují přímo do tzv. limbického systému v mozku, který zpracovává emoce a podílí se také na dlouhodobé paměti.
Proto také čich velmi dobře konzervuje emotivní a dávné dětské vzpomínky. Toho můžeme využít a podpořit schopnost mozku vybavit si vůně.
Jak na to: Ve volných chvílích si zkuste vybavit vůni jídel z dětství. Úspěšní budete, až je přímo ucítíte na jazyku. Pak zkoušejte dál s jinými vzpomíkami.
Můžete si například představit si vůni čerstvě posekané trávy, zvlhlé půdy po dešti, nové knihy, interiéru v novém autě, čerstvě omítky a tak podobně, fantazii se meze nekladou.
3. krok
Pokud uspějete se základní sadou 4 éterických olejů, budete je cítit i rozlišovat, můžete pokročit k náročnějšímu úkolu, kterým bude čich dále kultivovat.
Hodí se k němu širší škála vytvořená v polovině 60. let britským biochemikem Johnem E. Amoorem, který se zabýval výzkumem lidského čichu. Aromata rozdělil do 7 typů:
– květinová: typickým zástupcem je růže, karafiát nebo frézie
– ovocná: broskev, jahody nebo pomeranč
– kořeněná: bazalka, skořice nebo kopr
– éterická: jablko, hruška nebo rajče jako zástupci druhů ovoce a zeleniny obsahující těkavý dichloretan
– štiplavá: hořčice, cibule nebo křen
– kafrová: eukalyptový olej nebo mentol
– aromata přírodních materiálů: může to být vosk, kůže, dřevo nebo přírodní guma
Jak na to: Vyberte si zástupce z každé kategorie a cvičte podobně jako u 1. kroku. Časem pak přidávejte i další aromata, která jsou typická pro váš domov a hlavně kuchyň. Tedy například vůni kávy, sýrů, marmelád, pečené bábovky…
Cvičení pro pokročilé
Přírodní suroviny se od sebe přirozeně více či méně liší podle odrůdy, ale i zpracování. Obyčejné jablko nemá jednu standardní vůni, ale mnoho jejích variant, které jsou tu sladší, tu kyselejší, pronikavější i plošší, hodně či málo aromatické. Toho můžete při tréninku čichu využít a cvičit se při rozpoznávání rozdílů.
Zkuste si: Nechte si do jedné sklenice najít čerstvě vylisovanou pomarančovou šťávu a do druhé průmyslově vyráběný pomerančový džus z koncentrátů. Přivoňte a sledujte rozdíly. Poznáte, jakého původu je který nápoj?
